Plačící chlapec je název sériově vyráběného obrazu, který v Benátkách vytvoří španělský malíř Bruno Amadio krátce po 2. světové válce… 

Masově produkované kopie se na trhu poprvé objeví někdy v 50. letech 20. století a rychle se stanou oblíbenými. I když je jich více druhů, mají společný motiv – na každém je zobrazen malý hoch se smutným pohledem, kterému po tváři stékají slzy.

Původní předlohou má být chlapec, sirotek, kterému uhořeli rodiče. Série se stane nejoblíbenější ve Velké Británii, kde tyto obrazy visí v mnoha domácnostech.

V 80. letech minulého století se však začnou v Británii v souvislosti s Plačícím chlapcem dít velmi podivné věci…  

Mají z něj plameny strach?

Po roce 1980 začne ve Velké Británii docházet k množství náhlých záhadných požárů rodinných domů a bytů. Záhadné jsou z toho důvodu, že se hasičům za žádnou cenu nedaří nacházet jejich ohnisko.

„Já i mí kolegové jsme si všimli, že na mnoha místech, kde jsme zasahovali a nedařilo se nám tam zjistit důvod požáru, byl obraz Plačícího chlapce.

Zatímco ostatní věci v těch shořelých domech byly spáleny na popel, obrazy toho chlapce byly naprosto netknuté!“ vzpomíná Peter Hall, hasič z britského hrabství Yorkshire. Když pak začne obvolávat kolegy z jiných částí Británie, zůstane v šoku.

Oni mu totiž potvrdí, že si na místě náhlých záhadných požárů Plačícího chlapce také všimli. Svědectví o tomto neuvěřitelném jevu přichází postupně z Londýna, Oxfordshire, Leedsu, z hrabství Nottinghamshire a Surrey i z ostrova White.

Proč se ve většině shořelých domácností, kde hasiči nedokážou zjistit příčinu požáru, nachází tento portrét? A jak si vysvětlit to, že se ho úlisné plameny ohně ani nedotkly?

Hromadné pálení obrazů

Hasiči se brzy shodnou, že by si tento obraz do svých domovů určitě nepověsili. „Musí být prokletý! Jiné vysvětlení neexistuje,“ tvrdí. Poté, co se zprávy o díle rozšíří, mnoho lidí se ho v obavách o svůj domov zbaví.

Proto jsou v roce 1985 za Noci pálení ohňů, jež se v Británii slaví vždy 5. listopadu, portréty Plačícího chlapce hromadně zpopelněny. Zvláštní je, že mnoho z nich nechce zpočátku vůbec hořet. Jako by se jim plameny skutečně vyhýbaly.

Nicméně hlášení o požárech, údajně způsobených Plačícím chlapcem, poté prudce poklesnou. Byly opravdu vyvolávány těmito obrazy? Jako odpověď se objeví mnoho teorií.

Někteří začnou tvrdit, že nadpřirozenými schopnostmi byl nadán sám autor díla Bruno Amadio, který do obrazu vtiskl svou negativní energii. Ta se pak prý přenesla i na jeho kopie.

Jiní si myslí, že Amadio do obrazu uvěznil chlapcova nespokojeného ducha, který se pak mstil na nevinných. Nejvíce však lidé věří v to, že dítě na obraze způsobilo smrt svých vlastních rodičů a jeho duch, usídlený v obrazech, si pak přál zabíjet…

Víte, že… 

Bruno Amadio lidově je také známý jako Bragolin či jako Angelo Bragolin, Giovanni Bragolin nebo dokonce Franchot Seville? Jeho obrazům s plačícími hochy se často říká romští chlapci, ačkoliv s nimi nemají nic společného.