Sopka v italské provincii Roccamonfina na jihu země právě začíná dštít oheň a síru. „Zachraň se, kdo můžeš!“ křičí zdejší obyvatelé. Hrůza, kterou sopka rozpoutá, se nedá slovy popsat. 

Když je peklo konečně u konce, všichni se z toho snaží vzpamatovat. Jen jedna skupinka lidí se tváří zcela nevzrušeně. Jak je možné, že s nimi hrůzné události nic nedělají? „Zřejmě to nejsou lidé.

Viděl jsem je, jak těsně po výbuchu sopky chodí po ještě žhavé lávě a na nohou přitom nemají žádnou ochranu,“ šeptá jeden z místních. Otisky, které tito údajní nadlidé ve vulkanickém popelu zanechají, později vejdou do dějin!

Příliš mnoho otazníků

Je to naprosto senzační objev. V březnu roku 2003 naleznou dva amatérští archeologové Marco De Angelis a Adolfo Panarello na prudkém svahu sopky v italské Roccamonfině stopy zkamenělé v popelu.

Podle vědeckých výzkumů patří pravděpodobně k vůbec nejstarším v historii. „Dává nám to jedinečný vhled do činnosti těch nejranějších známých Evropanů,“ vysvětluje Panarello. Otisků je dohromady 56 a jsou zhruba 20 cm dlouhé a 10 cm široké.

Jejich stáří se odhaduje na asi 350 000 let, což naznačuje, že pravděpodobně pocházejí od druhu Homo erectus nebo Homo heidelbergensis. Opravdu však stopy patří lidem? Nad celým objevem visí spousta otazníků.

A to především proto, že otisky na sopce zřejmě zanechal někdo, kdo byl schopný chůze po žhavé lávě!

Nezranitelní jedinci

Výzkumu tajemných otisků se začnou věnovat ti nejrespektovanější vědci. Je zjištěno, že je zde pravděpodobně zanechali tři lidé jdoucí ze sopky směrem dolů. Vzhledem k velikosti stop se předpokládá, že byli vysocí jen kolem jednoho a půl metru.

Co však pohledávali na vrcholu sopky jen těsně po jejím výbuchu? Podivuhodný je také fakt, že přestože tito lidé šli po ještě žhavé lávě, kráčeli naprosto vyrovnaným a poklidným krokem. Jen jeden z nich po chvíli sklouzl. Chůze po lávě je však naprosto nemožná.

Jak to tedy tehdejší lidé dokázali? Výzkumy navíc potvrzují, že na nohách v tu chvíli neměli žádné sandály ani jiný druh ochrany. Celá záležitost se zdá být na první pohled zcela nevysvětlitelná. Místní obyvatelé ale jistou odpověď přece jen mají…

Ďábel, nebo člověk?

„V provincii Roccamonfina se traduje, že otisky mají nadpřirozený původ. Zdejší lidé k tomu došli na základě toho, že nikdo není schopen vysvětit, jak mohli tehdejší lidé chodit po lávě bez jakékoli újmy,“ říká Marco Avanzini z italského muzea ve městě Trento.

Měli snad naši předkové přístup k jistým duchovním naukám, které jim umožnily překonat neuvěřitelnou bolest, již podobná chůze způsobuje? Místu nálezu otisků se přezdívá „Ďáblova stezka“ a někteří lidé věří, že zde stopy vytvořil samotný Satan.

To se ale nezdá příliš pravděpodobné, protože otisky se jeví spíše jako lidské. Jaká je tedy pravda? Nejčastěji se spekuluje o možnosti, že se v minulosti po svahu sopky procházeli nadlidé, kterým chůze po lávě nedělala žádné problémy. Kde se zde vzali?

Jak přišli ke svým schopnostem? A co na italské sopce pohledávali? Záhada tajemných otisků stále čeká na objasnění…