„Vím, že je to absurdní. Ale byl to Jip, o tom není pochyb!“ líčí v 80. letech 20. století Margaret Coolidgeová z Pennsylvánie, jak ji přivítal její kokršpaněl, když se vrátila z dlouhé cesty. Má to jeden háček.
Půl roku předtím nechala nemocného psa Jipa utratit. Přitom teď cítila jeho srst a slyšela jeho štěkot.
Když vědci ve 20. století otevírají staroegyptské hrobky, překvapí je malé mumie patřící zvířatům. Staří Egypťané se během své pozemské existence připravují na posmrtný život. Chtějí stejně luxusní existenci na onom světě dopřát i domácím mazlíčkům?
Navěky s mazlíčky
Určitě ano. Jejich duše je mají doprovázet i po smrti, proto zvířata mumifikují. Fresky a reliéfy na stěnách hrobek potvrzují, že jde o oblíbené společníky lidí, žádné obětiny.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
