Majestátně se nad městem Buchlovice vypíná mohutný hrad Buchlov, viditelný již z dáli v široké oblasti dolní Moravy. Patří k nejstarším moravským hradům, který střežil někdy od roku 1130 obchodní stezku a úrodné údolí.
Údajně hrad Buchlov založila markomanská královna Fritigilda na základě jedné události. Jednou při vyjížďce se svou družinou na lovu objevila na místě dnešního hradu jeskyni a v ní sošku bůžka lovu.
Ta představovala velmi podivnou ženskou postavu s podivným děťátkem v náručí. Soška byla označována jako „Baba“, od čehož se mělo později odvodit i jméno hrádku, který zde dala vybudovat. Samotnou sošku prý dala královna zničit.
Ale původ názvu může mít hrad i od místního slova „búchat“, neboť v této lokalitě byly časté bouřky s hlasitým hřměním.
Mezi zajímavosti hradu patří poněkud zvláštní inventář, a to mumie jakéhosi egyptského vyššího úředníka. Tuto mumii starou dva tisíce let přivezl v roce 1828 z Alexandrie Josef Vratislav z Mitrovic (1775-4849) jako svatební dar sestře.
Mumie je ale údajně neobyčejná v tom, že vyzařuje negativní energii. Zřejmě její duše není spokojená v cizím prostředí, což není žádnou výjimkou i u jiných mumií, vyvezených mimo Egypt.
Právě u této mumie se údajně objevuje duch černé paní Hildegardy, pokud se k hradu blíží nějaká pohroma či neštěstí.
Jedná se o ducha Kateřiny Rájecké z Mírova, která prý zavraždila manžela Jindřicha Prakšického ze Zástřizl. Byl to tehdy jediný způsob, jak naplnit lásku k jinému muži, neboť tenkrát rozvod nepřicházel v úvahu.
Ale k nejznámějším pamětihodnostem hradu Buchlov patří „Lípa neviny“ na hradním nádvoří. Pochází z doby hradního pána Jindřicha Prakšického. Jednou jeho osobní zbrojnoš Jan Vlček s družinou pronásledovali v lesích pytláka, který jim upláchl.
Byl však v něm poznán dobrý přítel Vlčka a ten byl obviněn, že jej nechal schválně uprchnout. Soudce jej odsoudil k trestu smrti, ačkoliv se zapřísáhl, že je nevinen. Jako poslední přání před popravou si přál vyhrabat mladý muž lipku.
Tu zasadil korunou dolů a prohlásil, že jeho nevina se prokáže tím, že se do roka strom zazelená. Tímto odvážným prohlášením byl i soudce zaskočen a tak pro jistotu nechal odložit popravu právě o ten rok.
Jaké bylo všeobecné udivení, když kořeny stromu se zazelenaly a lípa zdárně rostla. Vlček byl očištěn a hradním pánem i bohatě odškodněn. K údivu i dnešních odborníků lípa již několik století je zdravá, jen její pokroucená koruna spíše pořád připomíná kořeny.
A když jsme u těch stromů, ještě jeden zajímavý novodobý záběr. Přímo ze zdiva nad brankou druhého nádvoří Buchlova roste mladá borovička. Kdoví, odkud bere sílu pro svůj život. Že by inspirace „lípou neviny?“