Na severním okraji Berouna stojí nenápadná pseudogotická kaplička Panny Marie Bolestné. Nedaleko od ní nacházíme studánku s mnohoslibným názvem Boží voda. Jak už samo jméno napovídá, voda ze studánky byla v minulosti považována za zázračnou. Ke studánce se ale váže ještě jedna, mnohem temnější pověst.
Podlé té prý kdysi jakási matka pošle svou dceru ke studánce pro vodu, když se děvče dlouho nevrací, v hněvu je prokleje. Nešťastnice se promění v kámen.
Existuje ale i jiná podoba pověsti, jež tvrdí, že se dívka vrátila zpět k pohanskému náboženství svých předků a za to byla matkou křesťankou zapuzena a snad i prokleta. Jedná se pouze o lidovou slovesnost, nebo je za příběhem konfliktu matky a dcery něco víc? Byl u berounské studánky vskutku provozován nějaký pohanský kult?
„Zkamenělá dívka“, tedy patrně vztyčený kámen, neboli – jak bychom řekli dnes – menhir, mohl být modlou, kterou naši předci ctili ještě dlouho po oficiálním přijetí křesťanství.
Ostatně ne všechna „boží“ místa jsou opravdu Boží, někdy se v nich naopak odráží starý název božiště, tedy obětiště. Docházelo snad na okraji Berouna k pohanským rituálům, jimž se pravověrná křesťanka pokusila zabránit a při tom narazila na vlastní dceru?
Kaple Panny Marie Bolestné, symbol matky, která přišla o své milované dítě, by napovídal, jak celý nešťastný konflikt skončil.