Ani největší fandové katastrofických filmů (zvlášť pak těch o dopadu asteroidů) nejspíš neocení zprávu čínských astronomů o tom, že v příštích 100 letech na Zemi dopadne až milion menších asteroidů.
Katastrofě na úrovni vyhynutí velké části života na planetě, jaká potkala dinosaury, se nejspíš vyhneme, protože většina vesmírných šutrů má „jen“ 100 metrů a zbytek může měřit od 10 metrů až po několik kilometrů v průměru.
Ale…
Na velikosti nezáleží
Co se stalo dinosaurům dokazuje, že u asteroidů na velikosti až tak nezáleží. Důležitější pro přežití života na planetě je místo, kam dopadnou.
Kdyby totiž kámen s průměrem až 15 kilometrů, který před 66 miliony let dopadl nedaleko dnešního Yucatánu (v Mexickém zálivu), dopadl jen o 30 vteřin dřív nebo později, dinosauři to mohli přežít.
Díky těm 30 vteřinám by totiž meteorit kvůli rotaci Země dopadl jinde – a podle vědců by jakékoliv místo na planetě bylo lepší než oblast Mexického zálivu, která je bohatá na síru.
Vlivem drtivého dopadu se skály a útesy doslova odpařily a zaplnily vzduch prachem, který zakryl slunce a vedl k ochlazení a masovému vymírání.
Když jde tedy o dopad asteroidu, klíčovou roli hraje místo dopadu.
Čeljabinská lekce
Své o tom vědí i obyvatelé ruského Čeljabinsku. V roce 2013 svět obletěly záběry asteroidu, který při průletu atmosférou zazářil jasněji než slunce a pak vybuchnul.
Tenhle kámen sice měl „jen“ 19 metrů a rozprsknul se dřív, než stihnul dopadnout na zem, ale následná tlaková vlna poničila přes 7 tisíc budov.
I malý, ale dobře mířený asteroid s cílovou destinací v hustě obydlené oblasti, nebo dokonce přímo ve středu velkého města, tedy dokáže napáchat pořádné škody.
Ba co hůř, malé asteroidy nikdo nehlídá. Pozornost vědců se zaměřuje na skutečné kamenné zabijáky, které mají kilometry v průměru.
Tak nezbývá než si držet palce a doufat, že až začnou z nebe pršet asteroidy, nebudou s přesností ostrostřelce mířit na nějaké nejméně vhodné místo na Zemi (podobně jako asteroid před 66 miliony let).