V pověstech jsou víly nejčastěji zmiňovány v souvislosti se svými nebezpečnými tanci, jimiž dokážou člověka zabít či v lepším případě přivést na pokraj smrti nebo do bezvědomí. Jsou to jen pověsti nebo se v lesích kdysi skrývalo nebezpečí s půvabnou maskou? Existuje prý svědectví, které dokazuje, že na víly lze možná narazit i dnes!
Příběh, který se odehrává v relativně nedávné minulosti, ve své knize Největší české záhady sdílí spisovatel Otomar Dvořák (*1951).
Tomu se jistý pan Josef svěří s neobvyklým zážitkem, který se mu přihodil někdy v 80. letech u jihočeského rybníka Horní Machovec. „Jako dospívající kluk jsem chodíval do rybníka Machovce pytlačit,“ začíná své vyprávění.
„Jednou se takhle za tmy vracím, byla zrovna sobota, a najednou jsem za křovím zahlédl září.
Lekl jsem se, že je to porybný nebo policejní hlídka, odhodil jsem pytel s rybami a snažil se nenápadně proplížit k cestě.“ Mladý pytlák se ukryje za jakýmsi přírodním valem a vyhlédne směrem ke světlu.
Tam ale nespatří porybného s baterkou, jak se domníval, nýbrž jakýsi podivný světelný vír, který se točí kolem mohutné borovice a unáší dokola jakési mlžné obláčky. Co se to před očima pana Josefa vlastně odehrálo?
ZTRACENÝ ČAS
Josefa záhadné světlo uvede do zvláštního stavu. „Šokovaně jsem na to zíral a najednou jako by mi tělo ochrnulo, ani nevím jak, ale snad v jediné vteřině jsem usnul,“ pokračuje ve svém vyprávění Dvořákovi, který s muže na místo dvacet let po události vyrazil.
Když se Josef za okamžik probudí, obklopuje jej už zase jen tma. Po záhadném světle není ani stopy. Jen co se vzpamatuje, vyrazí zpět k domovu. Tam má celá událost ještě zajímavou dohru.
Ukáže se totiž, že ve skutečnosti u rybníka ležel a tvrdě spal celých 24 hodin! Na ryby odešel v sobotu a domů se vrátil v neděli večer.
A co je ještě podivnější, ryby, které měl Josef v pytli, byly stále naživu, přitom za celý jeden den bez vody by už musely leknout. Co se oné noci u Horního Machovce přihodilo? Dostal se Josef do jakési zvláštní časové smyčky?
VÍLY, NEBO ENERGIE?
Dvořák si všímá nápadné podobnosti světelného víru a jeho účinků s dávnými legendami o vílách. „Když se zamyslím nad tímto obrazem, napadá mě, že naši předkové podobný jev dobře znali a nazývali ho ‚tanec víl‘.
A dobře věděli, že kdo se k takovému víru neopatrně přiblíží, upadne do podivného spánku a může být omámen až k smrti.
Víly ho ,utancují‘,“ uvádí a zmiňuje také zajímavou teorii české spisovatelky a badatelky na poli paranormálních jevů Dany Cihelkové.
Za pověstmi o vílách oděných do mlžného závoje prý ve skutečnosti stojí energetické síly přírody, které se jednoduše chovají tak, jak jim káží fyzikální zákony. Nemají vlastní vůli, natož aby se snažily člověku záměrně ublížit.
Cihelková má za to, že tanec víl je zjednodušeně řečeno projevem zbytkového magnetického pole odumřelých buněk.
Magnetické pole se nachází kolem každé buňky, když ale buňka náhle zanikne, její neviditelné magnetické pole, které Cihelková nazývá animální silou, ještě nějakou dobu přetrvává a je volně unášeno zemskými silovými proudy.
Přitom dochází k procesům, které mohou působit jako tanec víl. Může její vysvětlení obstát?
TANEC UMÍRAJÍCÍHO LESA
V okamžiku, kdy buňka zanikne, přestane dodávat energii do svého magnetického pole, které se následně snaží unikající energii doplnit. V důsledku tohoto procesu se prý zbytkové pole přisaje k nejbližšímu živému organismu a čerpá energii z něj.
Pokud se rej takových polí přisaje na člověka, lze snadno vysvětlit jeho rychlou ztrátu vědomí. Podle badatelky lze tyto animální síly spatřit při východu či západu slunce nebo v měsíčním svitu.
Největší šance se pak nabízí právě v lese, kde se na jednom místě nachází velké množství tlejících rostlin a odumřelých stromů. Za určitých podmínek mohou být animální síly pozorovány jako šedobílé cáry mlhy.
„Pokud se animální síly stromů dostanou do turbulentního víru geomagnetického pole, může se stát, že se nepravidelně točí v kruhu a vyděšený náhodný svědek pak svým sousedům vypráví, že viděl tančit lesní víly,“ vysvětluje Cihelková.
Lze rozkladem buněk vysvětlit jednu z nejrozšířenějších pověstí, nebo jde jen o pseudovědecké dohady?