Mandragora je vcelku nenápadná, zato velmi tajemná rostlina. Má být opředena čarovnou mocí a pomáhat proti nemocem, proto se ji již odnepaměti snažili získat mágové a čarodějnice do svých lektvarů. Jenže najít mandragoru není snadné a získat ji už vůbec ne. Podle legendy ji chrání sám ďábel.
Antický lékař Hippokrates (460–370 př. n. l.) zkouší účinky různých bylinek, aby mohl pomáhat těm, kteří jsou nemocní, nebo které trápí bolesti.
Jednou se doslechne o zázračné rostlině, která je údajně lékem na mnoho neduhů, jenže je nesmírně těžké ji získat, neboť je opředena kletbou. Hippokrates se nevzdává a vzácnou mandragoru nakonec nachází. Zkusí z ní udělat odvar a podat ho nemocným.
Mnohým z nich se přitom uleví. Antický lékař proto začne rostlinu předepisovat zejména na potíže se zažíváním, přesněji na bolesti žlučníku. A kouzlo ďáblova kořenu objevuje také římský filozof Plinius starší (23–79).
Ten zjistí, že po užití určitého množství této legendární rostliny lidé usínají, a začne ji proto využívat jako uspávací prostředek. Dále se mandragora údajně projeví jako účinný lék proti hadímu uštknutí. A to prý nejsou jediné její zázračné vlastnosti…
Rostlina, jež se chtěla stát člověkem
Mandragora, nebo také pokřín lékařský, ďáblova panenka, či Satanovo jablíčko budí mezi alchymisty i mágy respekt po celá staletí. Ti totiž věří, že kořen po vytažení ze země spustí nelidský řev, protože v něm sídlí sám ďábel.
I to je prý důvod, proč kořen připomíná lidské tělo. Varianta je tu údajně ale i jiná. Rostlina se prý kdysi chtěla stát člověkem a od té doby je prokletá. Sídlí v ní snad část zoufalé lidské duše?
Pokud rostlinu chcete najít, musíte se pro ni dle legendy vydat v pátek před východem slunce k šibenici. Vyrůstá prý z kapky moči, nebo semene oběšence. Největší moc má, pokud na ni svítí měsíc. Poznáte ji podle velkých listů s bílými kvítky.
Staré pověsti také praví, že křik rostliny vás může připravit o rozum, nebo zabít. Kde takové zkazky vznikly? Látky obsažené v mandragoře mohou vyvolávat halucinace. Byly to snad ony, co lidé slyšeli a co považovali za křik mandragory?
Využití v magii a medicíně
Ďáblův kořen využívali již staří Řekové. Věřili, že pokud ho namočí do vína, zvýší tak své sexuální napětí. Mandragora byla ale velmi žádaná i ve středověku. Ženy nosily sušený kořen na krku proti neplodnosti.
„Mandragora působila ve středověku jako talisman lásky tak, že ten, kdo ji našel, ji vytvaroval do podoby osoby, kterou chtěl získat,“ uvádí česká bylinkářka Dana Stříbrná. Využití mandragory najdeme ale i v domácnosti.
Na stěně v domě má odvracet nemoci a zlé duchy. Kořenářky ji užívají do mastí proti bradavicím. Používají ji také do vykuřovadel, když vymítají ďábla. Často ze Satanova jablíčka vaří i odvary, které používají proti zánětům a vředům.
A využívána je hojně i v současné medicíně. A to i přesto, že se jedná o rostlinu jedovatou a podle pověstí i velice ďábelskou. Opravdu je tak zázračná?
