Z bývalého hradu a později zámku Borotín se zachovaly jen zříceniny mohutných hradeb. Ty se nachází u obce stejného jména v jihočeském kraji. Jaké jsou s ním spjaty záhady?

Jako většina hradů měl pestrou minulost, kdy například od roku 1422 byl v rukou husitů. Ale po zradě jednoho hejtmana přešel v roce 1934 do rukou katolíků.

A tak paradoxně za jeho zkázu mohou husité, kteří jej pod vedením Prokopa Holého obléhali, vydrancovali a vypálili. V dávné minulosti se na hradě Borotíně zjevoval duch bílé paní, pramáti rodu Borotínů.

Údajně mělo jít o Bertu Vítkovcovou z Borotína. Byla to prý krásná a inteligentní dívka, která se zamilovala do prostého mládence. Její otec měl s ní ale jiné plány a tak se musela podvolit jeho vůli a vzít si jakéhosi urozeného pána.

Toho však nemilovala a dál se scházela se svým mládencem, se kterým dokonce čekala dítě. Když to zjistil její manžel, ve vzteku ji probodl nožem. Od té doby však musel její duch bloudit po hradě, a to do doby, než zemře poslední potomek jejího rodu.

Od té doby Borotínové umírali v poměrně mladém věku. Tento osud potkal i manželku Zdeňka Borotínského. Měla dva potomky, Jaronýma a Bertu, někdy uváděnou jako Anička.

Její syn se ve 3 letech ztratil, naposledy byl viděn blízko rybníka a tak byl prohlášen za utonulého. Když Berta dospěla, byla jednou v lese přepadena několika loupežníky. Na poslední chvíli ji však osvobodil neznámý rytíř a doprovodil na hrad.

Mladí v sobě našli zalíbení a rytíř požádal o její ruku. Když však za pár dní jejího otce navštívil jeho známý, kupec z Tábora, tak ve snoubenci Berty poznal vůdce loupežníků, kteří ho před časem přepadli a okradli na obchodní cestě.

Rytíř se snažil uprchnout a při tom probodl otce Berty mečem. Ta se po této události ze žalu otrávila prudkým jedem. Ale brzy se mladý rytíř dozvěděl krutou pravdu.

Ve skutečnosti byl Jeronýmem, který se tehdy neutopil, ale byl unesen loupežníkem a vychován jako lupič. Nevědomky se stal vrahem svého otce a nepřímo i své sestry Berty, se kterou se nevědomky zasnoubil.

Když chtěl naposledy spatřit svoji mrtvou sestru, vstoupil do rodinné hrobky, kde byl druhý den nalezen mrtvý. Tím se rodinná kletba uzavřela a pramáti rodu se již na Borotíně nezjevila, zřejmě její duše odpočívá v pokoji. Tento příběh se stal také námětem romantického románu Die Ahnfrau (Pramáti) rakouského spisovatele Grillparzera.

Zříceninu hradu Borotín si také oblíbil Karel Hynek Mácha, milovník tajemných hradů a jejich příběhů.