15. srpna 1977: Astronom Jerry Ehman zachytí tzv. Wow! signál, nikdy nevysvětlený úzkopásmový signál přicházející zpoza hranic Sluneční soustavy.
Domů     Neobjasněné události
Děsivá záhada Velikonočního ostrova: Z čeho měli hrůzu jeho obyvatelé
Jana Dvořáková
od Jana Dvořáková 19.3.2020
6.4tis
Velikonoční ostrov
575
SDÍLENÍ
6.4tis
ZOBRAZENÍ

Nejdříve byly zničeny elitní osady. Zemědělská pole ve vnitrozemí byla opuštěna a lidé našli nová útočiště v jeskyních. Právě tehdy se značně zvýšila výroba kopí s hroty z obsidiánu, sopečného skla.

Čeho se obávali zdejší obyvatelé? Proč domorodci na Velikonočním ostrově nakonec úplně vymřeli?

Velikonoční ostrov Život na Velikonočním ostrově byl ideální. Domorodci měli čas na stavění soch. Domorodci se brzy izolovali od okolního světa. Z bohatého ostrova se brzy stalo nehostinné místo. Sochy stráží ostrov a jsou vidět už z moře.

Je to jeden z nejizolovanějších kousků pevniny naší planety. Od jihoamerického kontinentu jej dělí 3700 km, od nejbližšího obydleného ostrova Pitcairn 2100 km. První Polynésané připluli na Rapa Nui (Velká země), později Evropany pojmenovaný jako Velikonoční ostrov, kolem roku 900.

Novým usedlíkům, kteří s sebou přivezli jen slepice, se tu velice dařilo. Život byl bezpracný a radostný.

Život na Velikonočním ostrově byl ideální.

SOCHY Z KRÁTERU VYHASLÉ SOPKY

Život na ostrově byl snadný, domorodci měli spoustu času na náboženské rituály a uctívání předků. Měli čas i na výrobu svých proslulých soch moai. Tesali je v kráteru vyhaslé sopky Rano Raraku, odkud je odtahovali k pobřeží, kde je vztyčovali na posvátné plošiny ahu.

Tento těžký úkol dokázali zvládnout za pomoci velkých kmenů z palem Jubaea, které sloužily jako válce a saně, ale také jako „jeřáby“ ke zdvižení soch na podstavec.

Domorodci měli čas na stavění soch.

UVĚZNĚNÍ NA SVÉM OSTROVĚ

Dřevo z palem Jubaea používali i na stavbu kánoí, domů a rituálních center. Jeho spotřeba byla tak velká, že kolem roku 1400 byly všechny tyto palmy na ostrově vykáceny. Už neměli z čeho stavět kánoe, ostrované přestali vyrážet na moře.

Už nemohli lovit svou oblíbenou pochoutku – delfíny. Nemohli se plavit oceánem, ačkoliv v dřívějších dobách pravděpodobně dokázali na kánoích plout až k pobřeží Jižní Ameriky. Lidé z Velikonočního ostrova se dobrovolně naprosto izolovali od okolního světa.

Domorodci se brzy izolovali od okolního světa.

HLADOMOR, KANIBALISMUS A SMRT

Kolem roku 1600 se „podařilo“ ostrovanům zničit veškeré lesy ostrova. Kdysi úrodná půda se sesouvala a ztrácela kvůli erozi. Nebylo z čeho stavět domy, na čem vařit. Studny a potoky vysychaly. Lidé vyhubili veškeré ostrovní ptáky.

Už dávno nemohli vyplouvat na moře lovit ryby. Bez lýka ze stromů toromiro a hauhau už nemohli ani plést rybářské sítě. Začali žít v jeskyních a kamenných chýších vyhrabaných do svahů. Podle archeologických nálezů se právě tehdy značně zvýšila výroba kopí s hroty z obsidiánu, sopečného skla.

Přišla děsivá léta, hladomor, válka všech klanů proti sobě, kanibalismus a všudypřítomná smrt. Sochy moai zůstaly navždy opuštěny, často ještě v kráteru nebo na cestě k pobřeží.

Z hojnosti ostrova se brzy stalo nehostinné místo.

„HLINĚNÍ“ STRÁŽCI OSTROVA

O velikonoční neděli 5. dubna 1722 dorazila k dosud neznámému ostrovu flotila 3 lodí vedená holandským admirálem Jacobem Roggeveenem (1659–1729). V té době podle svědectví holandských námořníků žily na ostrově, který pojmenovali Velikonoční, zhruba 3000 domorodců.

Roggeveen si všiml podivných soch, které jako by hlídaly ostrov před vetřelci z moře. Myslel si ale, že jsou hliněné, a proto jim nevěnoval větší pozornost.

Sochy stráží ostrov a jsou vidět už z moře.

TUBERKULÓZA A SMRT OTROKŮ V DOLECH

Tou dobou se už ostrované začínali vzpamatovávat z nejhoršího. Války mezi klany pominuly, přeživší se začali pomalu zabydlovat v nových osadách. Začaly zde růst malé stromky, vypadalo to, že se konečně vše v dobré obrátí.

Příchod bělochů ale přinesl další katastrofy: většinu obyvatelstva zdecimovaly epidemie tuberkulózy, neštovic a syfilidy. Zbytek pochytali otrokáři, kteří potřebovali dělníky pro práci v peruánských dolech.

Dnes je ostrov pokrytý pouze travnatou plání. Všechny původní druhy stromů jsou vyhynulé, vyhubeny byly i všechny druhy zdejších pozemních ptáků. Přetrvaly pouze unikátní sochy moai, kamenní svědkové všech dávných tragédií ostrova Rapa Nui, dříve ráje na Zemi.

Foto: Wikimedia Commons
Lokalita:
reklama
Související články
od Filip Appl 13.8.2022 2.3tis
Mikronésie ležící v Tichém oceánu severovýchodně od Austrálie je exotickou lokalitou plnou nekonečného oceánu, ale i fascinujících přírodních scenérií. Nedaleko největšího ostrova mikronéské federace se pak rozkládá také jedna z nejzáhadnějších lokalit planety: ruiny prastarého města Nan Madol. Proč do nich už zamířily kroky nejednoho slavného záhadologa? Guvernér kolonie Německá Nová Guinea Victor Berg (1861–1907) si prohlíží […]
od Mirek Brát 12.8.2022 2.7tis
Nizozemsko při hlášení pozorování o výskytu UFO spoléhá na rychlost. Právě proto zde byla zřízena horká linka UFO Hotline. Její idea se zrodila  již v roce 2006. Středisko pro nahlášení výskytu UFO si na nedostatek práce rozhodně nemůže stěžovat! Po nahlášení výskytu UFO hledají operátoři linky a redaktoři připojeného webu možnou příčinu záhadného jevu. Vznikají […]
od Mirek Brát 11.8.2022 3.2tis
Občas by se mohlo zdát, že UFO má zájem především o velmoci a velké státy. Není to však pravda. I evropské ministáty typu Andorry, Lichtenštejnska, Monaka, San Marina a Vatikánu jsou pro neidentifikovatelné létající objekty atraktivní vábničkou! Pozorování UFO na obloze nad evropskými ministáty můžeme dokladovat nejen konkrétními událostmi, ale i dobou, po kterou zde […]
od Mirek Brát 10.8.2022 3.1tis
V období let 1817-1819 došlo u pobřeží Gloucesteru ve Spojených státech k mnoha pozorováním velkého mořského hada. Dokonce se podařilo najít údajné mládě tohoto legendárního tvora. Zdálo se, že záhada mořských hadů je jen krůček od vyřešení… Mořský had v lokalitě Gloucesteru na pobřeží Atlantského oceánu byl poprvé pozorován již v sedmnáctém století. Sporadická hlášení o jeho výskytu se […]
od Dalibor Vrána 10.8.2022 3.5tis
Britský hasič Jim Templeton (1920–2011) pořídí 23. května 1964 v hrabství Cumbria na severozápadě Anglie snímek, který ho následně pronásleduje celý život… Hovoří o něm i krátce před smrtí pro televizi BBC: „Byla to normální odpolední procházka. Posadili jsme se do trávy a já řekl dcerce, že ji vyfotím v jejích nových šatech. Nikdy by […]