Duchy jsme zvyklí obvykle vnímat jako pozůstatky tragických událostí před dávnými časy a v kulisách zřícen hradů, temných podzemních chodeb, ponurých hřbitovů, nebo opuštěných a zchátralých staveb s temnou minulostí.

Ale nemusí tomu tak být vždycky. Důkazem může být událost z roku 2008, která se váže k hotelu Maxi na Mariánském náměstí v Uherském Hradišti.

V tomto roce prováděli stavbaři rekonstrukci, při které bylo potřeba zbourat v podkroví hotelu několik původních příček. Přitom však mezi nimi narazili na neznámý dutý prostor.

Jeden z dělníků se snažil do něho vlézt, aby zjistil, o co jde, Pořád se mu to nedařilo, jakási neznámá síla mu nedovolovala, dostat se dovnitř. Stejně dopadli i jeho spolupracovníci. Není divu, že dostali strach z neznámé energie a odmítli zde dále pracovat. Jako by probudili nějakého ducha, jenž bránil své území.

Od té doby začali i stížnosti hostů v pokojích. Od půlnoci často slyšeli hosté šramot, podivné zvuky a neznámé kroky, vycházející právě z podkroví. Marně se majitel i provozovatel pídili po tajemném zdroji.

Když se 31. října téhož roku ubytovala v hotelu jedna paní, došlo k vyvrcholení tajemných událostí. O půlnoci přiběhla do recepce s hrozným křikem, že se v jejím pokoji u stropu objevil obrys těla a jakási hlava s lysinou.

Při jejím křiku se prý postava lekla a uprchla přes okno ven. Paní, která zažila setkání s duchem, byla senzibil a na předložené staré fotografii poznala tajemnou postavu. Hlava patřila původnímu majiteli domu, který mu byl po válce znárodněn. On jej však odmítal opustit, až v něm zemřel.

Jeho duch zřejmě zůstal ukryt v dutině, aby dál dohlížel na svůj původní majetek a bděl nad bezpečnost lidí, kteří v něm pobývali. Když však byl jeho úkryt objeven, zřejmě se proto hlasitě zlobil.

Jako vzpomínku na původního majitele domu, jeho ochranu a možná jako akt usmíření nechali majitelé hotelu vytvořit jeho sochu. Připomíná onu nedávnou událost, kdy duch uniká v prvním patře dnes zazděným oknem.

Plastiku muže, procházejícího zdí, vytvořila Klára Turková z Osvětiman.

A tak se potvrdilo, že na to být duchem, postačí silný příběh a nemusí jej dělit od současnosti stovky let.