27. května 1963: Britský letec a novinář sir Peter Masefield se setkává se slavným duchem letiště Montrose.
Domů     Paranormální jevy
Filmové centrum Manila: Přebývají tu duchové mrtvých dělníků?
Eva Soukupová
od Eva Soukupová 22.12.2017
5.6tis
270
SDÍLENÍ
5.6tis
ZOBRAZENÍ

Křik z opuštěných místností, krev vytékající ze zdi či přízračné končetiny trčící zpoza dveří. Tyto hrůzné scény čekají na návštěvníky Filmového centra v Manile. Jejich příčinou je prý dávná tragédie, při které zahynulo několik dělníků.

Kolem chátrající budovy Filmového centra ve filipínské metropoli kráčí muž. Proti němu jde neznámý cizinec. Cizinec muže zastaví, vtiskne mu do ruky vizitku a žádá, aby zavolal jeho rodině a vyřídil, že je vše v pořádku a brzy se vrátí.

Muž tomuto přání vyhoví. Po vytočení uvedeného čísla se však ozve ženský hlas, který volajícímu zmateně vysvětlí, že sice popisuje jejího manžela, ale ten už před lety zemřel při stavbě Filmového centra.

Toto podivné setkání je jedno z mnoha, která se k budově váží. Centrum mělo být v 80. letech středem zdejšího kulturního dění, místo toho začne budova rychle chátrat. Za všechno může tragédie, jež se během výstavby komplexu odehrála.

TRAGÉDIE, KTERÁ SE NEMUSELA STÁT

Filipínská první dáma Imelda Marcos (*1929) má velkolepý plán, podle kterého bude v roce 1982 nový komplex v Manile hostit velký filmový festival a později se sem přenese mezinárodní filmový festival z Cannes.

Zdá se však, že plán je předem odsouzen k neúspěchu. Na stavbu dohlíží Betty Benitez, manželka tehdejšího náměstka ministra pro lidská sídla. Ta však mění plány za pochodu a snaží se stavbu dokončit v rekordním čase.

Na stavbě se 24 hodin denně pohybují tisíce dělníků. Zoufalá situace na staveništi a bezohledný hon za penězi nakonec vyústí v tragédii, která si vyžádá několik lidských životů. Jejich přesné číslo dosud nikdo nezná.

Nejen těla obětí, ale i jejich duše prý dodnes přetrvávají v potemnělých zákoutích budovy.

Ve 3 hodiny ráno 17.listopadu 1981 se zřítí lešení a nejméně 169 dělníků padá do rychleschnoucího betonu. Imelda Marcos ovšem incident okamžitě zahalí nepropustným pláštěm. K dělníkům nesmí záchranáři ani sanitky, dokud si první dáma nepřipraví oficiální prohlášení.

Záchranářům je nakonec povoleno vejít až 9 hodin po kolapsu konstrukce. Mnoho mužů je už definitivně pohřbeno v betonovém hrobě. Betty Benitez, žena, která má stavbu na starosti a může vše ovlivnit, nepovolí vysekání mužů z betonu, z nichž někteří jsou prý ještě naživu.

Znamenalo by to zdržení stavby a ohrožení plánovaného data dokončení. Místo toho prý těla nechá zalít další vrstvou betonu.

ZAPLATILA ZA BEZOHLEDNOST ŽIVOTEM?

Přestože se stavba dokončí a filmový festival dva měsíce po nehodě proběhne, vznáší se nad ním pochmurný opar nedávného neštěstí. Zájem o Filmové centrum je nevalný a když ho po několika letech poškodí zemětřesení, je budova zcela opuštěna.

Zůstávají tu prý jen přízraky dělníků, jejichž křik a nářek se ozývá opuštěným areálem a ze země trčí přízračné části těl. Mnozí turistů tu prý pořizují fotografie s podivnou mlhou nebo přízračnými postavami v záběru.

Za zmínku také stojí fakt, že jen několik měsíců poté Betty Benitez umírá za nejasných okolností při automobilové nehodě, kdy s dalším významným politikem z neznámých důvodů cestuje uprostřed noci. Jejich vůz ale náhle vyletí ze silnice a Benitez je na místě mrtvá.

KOLIK ZŮSTALO MRTVÝCH?

Manilští začínají již brzy po nehodě prohlašovat, že v budově straší. Mnozí z nich kvůli tomu odmítají ve Filmovém centru pracovat nebo jej navštěvovat. Kolik vlastně zahynulo dělníků není dosud známo. Často uváděný počet je 169, podle tisku jich však bylo 36.

Dokument odvysílaný v roce 2005 ale tvrdí, že zemřelo méně než tucet lidí a všichni byli důstojně pohřbeni. Poslední verze se však s přihlédnutím k původnímu zatajování neštěstí zdá méně pravděpodobná.

Když filipínská politička Imee Marcos (*1955) do filmového centra přivádí médium, upadá muž do transu a místo zdejšího dialektu promluví plynou angličtinou. „Nyní jich tu je 169,“ říká.

„Betty je tu s námi.“ Bez ohledu na počet obětí je místo dávnou tragédií bezesporu poznamenáno. Dojdou mrtví dělníci někdy svého klidu?

Foto: Rogue.ph
reklama
Související články
od Jiří Nechanický 26.5.2022 370
Polorozbořené ruiny se ztrácejí ve tmě pozdního večera. Trosky pohltila příroda. Krvavé drama, k němuž tu došlo, dosud vyzařuje do okolí svou negativní energii. Tohle místo místní lidé považují za prokleté a vyhýbají se mu. Jiní sem naopak míří, aby odhalili pravdu. Na první pohled běžné domy, chaty a zahrady za sebou mají pohnutou historii. Dosud […]
od Eva Soukupová 25.5.2022 2.0tis
Vědci se již desetiletí pokoušejí najít způsob, jak ve zlomku vteřiny přenést objekt z jednoho místa na jiné. Zatímco věda tápe, některým lidem se teleportace přihodí zcela samovolně, aniž by o takový zážitek stáli. Britskému spiritistovi však spontánní teleportace velice pomohla.     Major Wellesley Tudor Pole (1884–1968) byl nejen ctihodným členem armády, který za […]
od Dalibor Vrána 25.5.2022 2.7tis
Mount Everest je se svými 8848 metry monstrem mezi všemi vrcholy, které v koutku duše touží setnout každý horolezec. Těla těch, kteří svůj boj prohráli, leží na svazích Everestu zmrzlá dodnes. Zůstávají k nim připoutány i jejich duše? V září 1975 si britští horolezci Dougal Haston (1940–1977) a Doug Scott (*1941) myslí, že nadešla jejich […]
od Dalibor Vrána 24.5.2022 2.6tis
Řada kultur v našich dějinách věřila a věří, že jsou zrcadla branou do říše duchů. Že jejich lesklá plocha představuje poslední hranici mezi světem živých a mrtvých. Můžeme v nich prý najít pravdu, ale i ztratit vlastní duši. Jen pověry? Nebo byste doma měli ta svá raději zakrýt, nestojíte-li o nezvanou, přízračnou návštěvu? Američanka Destiny […]
od Adriana Vojtíšková 23.5.2022 3.0tis
Další případ, který vypadá jako útok poltergeista, je zasazen do britského městečka South Shields. V roce 2006 zde neznámá síla začne terorizovat rodinu, jejíž příjmení nebylo z etických důvodů v médiích uveřejněno.     Manželský pár Marc a Marianne (jména byla změněna) se bojí o sebe i svého tříletého syna. Vypadá to totiž, že bytost, […]