Řada kultur v našich dějinách věřila a věří, že jsou zrcadla branou do říše duchů. Že jejich lesklá plocha představuje poslední hranici mezi světem živých a mrtvých. Můžeme v nich prý najít pravdu, ale i ztratit vlastní duši. Jen pověry?

Nebo byste doma měli ta svá raději zakrýt, nestojíte-li o nezvanou, přízračnou návštěvu?

Američanka Destiny Glaubitz (*1965) zakládá v roce 2009 Washingtonský spolek pro výzkum nadpřirozena a paranormálních jevů. Ozývá se jí klient, jenž jedné noci leží v posteli a s hrůzou sleduje, jak mu ze zrcadla vystupuje vysoký muž celý v černém.

Na hlavě má černý kvakerský klobouk (kvakeři jsou náboženské hnutí vycházející z křesťanství – pozn. red.) a do tmy pokoje svítí jeho červené oči. Ze světa za zrcadlem vstupuje do naší reality. Není mu vidět do tváře, jako by to byl oživlý stín.

Vznáší se několik centimetrů nad zemí a vyděšeného muže v posteli se ptá: „Přidáš se k nám?“ Údajně za to muži slibuje veškeré pozemské rozkoše. Slávu, bohatství, vysněnou partnerku. Ale kdo jsou „oni“? Ke komu se má přidat?

Stínová bytost následně opět mizí v zrcadle, v tomto případě fungujícím jako jakýsi portál. Celá scéna nápadně připomíná typické zážitky jedinců lapených ve spánkové paralýze (ENIGMA 8/2019).

„Můj klient je přesvědčený, že byl zcela vzhůru, že se mu to nezdálo,“ říká Glaubitz. Možná nepoznal, že spí? Nebo jde o důkaz potvrzující slova mnoha lidí trpících spánkovou paralýzou – že to nejsou jenom sny a děje se to doopravdy?

Příšerné noční můry

Jindy se Glaubitz seznamuje s příběhem muže, který za ní přišel s tím, že trpí extrémně hororovými sny. Podle něj všechno začíná, když se nastěhuje do nového domu. Zde stojí v ložnici velká zrcadlová skříň.

Každý stín a pohyb se na ní mnohokrát odráží a pokřivuje. Postupně muž dochází k závěru, že zrcadla realitu pouze nereflektují. Ona do ní i něco sama pouští. Něco zlého.

„Zrcadla jsou portály do jiných dimenzí,“ tvrdí neochvějně dotyčný muž, jenž si nepřeje být jmenován. Zajímavé je, že i feng šui, čínské učení o harmonii prostoru, nedoporučuje dávat do ložnic zrcadla. Prý obsahují neklidné energie.

A právě po klidném spánku muž marně touží, proto před zrůdnými sny utíká do jiného domu. Na nové adrese v ložnici žádné zrcadlo nemá. Jenže hned první noc se sny vracejí.

Muži je skoro do pláče, rozhlíží se kolem sebe, mžourá do tmy a pak si to uvědomí – do koupelny nevedou žádné dveře a zrcadlo v ní jasně vidí ze své postele! Tudy k němu tedy proudí zlo.

Zrcadlo zakrývá hadrem a pro jistotu u něj nechává několik ochranných veršů z Bible. Zdali to pomohlo, již není známo.