Imaginárního kamaráda má spousta dětí, ale jen málo z nich se kamarádí s hravým poltergeistem.

„Moje sousedka Diane a já jsme roky měli hravého poltergeista a říkali jsme mu Billy,“ začal své vyprávění Dean. Vždy když přišel domů, nacházel věci na různých místech – mléko ve skříni, toaletní papír v lednici, prací prostředek ve vaně apod.

Měl rád mléko a cukr

Diane jednou zavolala, aby se zeptala, jestli tu byl Billy, protože nemohla najít galon mléka. Nakonec nás stopy dovedly na zadní schody Dianina domu. „A cukr… zatracený cukr! Každé ráno byla moje cukřenka prázdná,“ pokračoval muž.

Neobyčejný zloděj

Nikdo z blízkých jim nevěřil, že za řádění může poltergeist, nýbrž si vše vysvětlovali tak, že je prostě někdo pravidelně okrádá. „Když jsem toho měl už dost, ukázal jsem na Dianin dům a zakřičel, ať jde za ní.

Do pěti minut mi zavolala,“ řekl muž. Další dva roky se podivné domácí řádění u obou opakovalo. Dodnes si to ani jeden z nich neumí dost dobře vysvětlit.