Kolem dřevěné šibenice na vrcholku kopce nad severoanglickým Thirskem postává hlouček lidí. Místní kat připraví oprátku a pak ji navlékne okolo krku Thomase Busbyho. „Ať smrt sklátí každého, kdo se opováží posadit na mou židli,“ vykřikne mladík. „Budiž navždy prokleta!“ stačí ještě hlesnout, než ho silný provaz uškrtí.

Na malé obchodnické městečko Thirsk se snáší bezhvězdná noc. Přiopilý Thomas Busby (†1702) se vrací z hospody a otvírá dveře svého skromného stavení. „Přišel jsem si pro dceru,“ oznámí mu jeho tchán Daniel Auty (†1702), rozvalený na Thomasově oblíbené židli.

Vůbec se mu totiž nelíbí, jak se k ní Busby v poslední době chová. „Okamžitě se zvedni a vypadni,“ pohrozí mu Busby. Danielovi se však ani za mák nechce vstát, a tak se mezi oběma muži záhy strhne prudká hádka. Poté Thomas vyhodí svého tchána ven na ulici.

„Stejně si ji zítra odvedu,“ zahaleká Auty z plných plic. To však nemá dělat. Thomasovi se jeho slova rozleží v hlavě a ještě téže noci za ním zamíří. Vkrade se do jeho domu a umlátí spícího Daniela Autyho kladivem.

Pohřbí ho u hostince

„Něco jsem našel,“ vykřikne thirský strážný. Jen co to dořekne, seběhnou se k němu další lidé. Už několik dní totiž marně pátrají po nezvěstném Danielu Autym. Jeho mrtvolu se jim nakonec podaří objevit zahrabanou pod kupou hlíny a listí v nedalekém lese.

„Busby byl pohnán před soud v Yorku, kde byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Jeho tělo bylo pohřbeno vedle šibenice nedaleko zájezdního hostince na křižovatce vedoucí k Thirsku,“ informuje současný anglický publicista John Bacon.

Dříve než však Busby vydechne naposledy, stačí ještě vyřknout hrůznou kletbu. Podle ní má každý, kdo si na jeho oblíbenou židli sedne, záhy zemřít…

Skutečně spáchá sebevraždu?

Thirský kominík se zazubí a požádá hostinského o další korbel piva. Aniž by to věděl, sedí na židli, která kdysi patřila Thomasu Busbymu. Jak a hlavně kdy se pohodlné dřevěné křeslo s opěrátky na ruce dostalo do zájezdního hostince, není zřejmé.

Po takřka dvě staletí pravděpodobně odpočívalo na nějaké půdě. V roce 1894 se v něm po práci uvelebí thirský kominík. Následujícího rána spáchá sebevraždu. Co myslíte, pro jaký způsob odchodu ze světa se rozhodl? Samozřejmě pro oběšení!

Busbyho temná kletba se začala naplňovat. A jeho duch se v od té doby údajně zjevuje lidem v okolí hostince.

Záhadně sjede ze silnice

„Není škoda schovávat tak hezký kus nábytku ve sklepě?“ zeptá se v roce 1978 nového majitele hostince pana Earnshawa řidič pivovarského vozu. Pak se do prokletého křesla, i přes varování, posadí. V té době má židle na svědomí již desítky lidských životů.

Během 2. světové války si v ní hoví kanadští letci, z nichž ani jeden následné vzdušné boje nepřežije. V 70. letech se v křesle naobědvá mladý dělník, který krátce poté spadne ze střechy a zláme si vaz.

Pan Earnshaw proto následně schová sedadlo raději do sklepa. Zdejší pivovarský řidič se o něm však doslechne a chce ho za každou cenu vidět.

A když už se mu ta příležitost naskytne, rovnou si i do něj sedne.„O několik hodin později vyjelo jeho vozidlo nepochopitelně ze silnice, nabouralo a řidič namístě zemřel,“ přibližuje další dění Bacon. Celkem si očarovaná židle vyžádá 63 obětí.

Krátce po smrti pivovarského řidiče proto putuje do Thirského muzea, kde je pověšena na stěnu tak, aby už nemohla nikoho dalšího připravit o život.