Jednoho chladného únorového dne roku 1972 nalezl jedenáctiletý hoch Colin Robson na zahradě dva oblázky znázorňující lidské tváře. Doma si je vystavil na polici, aniž by tušil, že si právě zadělává na děsivý zážitek…

Po několik dní se nic nedělo. Jenže jednoho rána si chlapec všiml, že se oblázky otočily tvářemi ke zdi. V domnění, že tak asi učinil on sám omylem otočil nález do původní pozice a dál tento zvláštní jev neřešil. Jenže další den se událo to stejné.

Aby vyděšený chlapec přišel celé věci na kloub, dával další noc bedlivý pozor, co se bude s oblázky dít. Krve by se v něm nedořezal, když pozoroval, jak se nálezy samy od sebe otáčejí. V tu chvíli mu bylo jasné, že nález musí z domu.

Když chlapec pověděl o děsivých oblázcích své kamarádce, dočkal se pouze výsměchu. Nabídl jí proto, ať si je vezme na pár dní domů. Dívka souhlasila.

Jenže už během první noci se jí v pokoji zjevil děsivý mohutný vlkodlak, který jí sice neublížil, ale přesto se postaral o její nejhrůznější zážitek v životě. Jasně se tak potvrdilo, že s chlapcovo nálezem není něco v pořádku.

Oblázky byly z roztřesených rukou chlapce a dívky nakonec vydány úřadům, odkud se brzy dostaly do rukou doktorce Anne Rossové, jedné z největších odbornic na britské starověké dějiny.

Ta se domnívá, že předměty jsou staré asi dva tisíce let a pravděpodobně byly vloženy do hrobu nějakého velmože, aby ho chránily a umožnily mu nerušený život na onom světě. Na každého, kdo by se pokusil jeho odpočinek narušit čekala kletba.

Colinův případ nebyl ani zdaleka jediný. Něco podobného zažila celá řada lidí. Kupříkladu chlapec Kosťa s Ruska. Který spolu s kamarády nalezl v roce 1998 v oblasti nedaleko Moskvy mělký hrob padlého vojáka z druhé světové války.

Chlapci si mrtvolu se zájmem prohlédli, ale pak ji ze strachu zase rychle zakopali. Jen Kosťa se nesmířil s nálezem bez trofeje a než mrtvolu zakopali, strhl mrtvému z krku přívěsek. Ten pak uložil do svého nočního stolku. První hororová noc mohla začít…

V noci Kosťu probudily zvláštní zvuky. Zdrojem hluku byla zásuvka nočního stolku, která se sama od sebe začala vysouvat a ani přes značné úsilí se jí chlapci nedařilo zavřít. Druhá noc byla ještě daleko hrůznější.

V chlapcovo pokoji se náhle otevřela okna a navzdory teplé letní noci pohltil celou místnost mráz. Nábytek začal poletovat vzduchem a na závěr završily děsivou noční můru chladné ruce neznámé bytosti, které začaly Kosťovi svírat hrdlo.

Následujícího dne se Kosťa vypravil se svým otcem do chrámu za knězem, který chlapce rituálně očistil a medailon dal pohřbít do posvěcené půdy. Od té doby strašení ustalo…

Mají mrtví skutečně moc dávat živým najevo svou nespokojenost ze záhrobí? Tyto a řada dalších případů tomu nasvědčují.