Robert Jaffrey Christie prožívá složité období. Píše se rok 1900 a právě skonal jeho otec, známý továrník William Mellis Christie (1829–1900). Smutná událost je ale doprovázena ohromným dědictvím…
Robertu připadne rodinné sídlo v Torontu. Takový majetek skýtá řadu výhod, avšak ta, na niž přijde Robert, by jen tak někoho nenapadla. Nechá přímo v srdci budovy zřídit tajnou místnost bez oken, kde ubytuje svou milenku.
Ona tak může nepozorovaně žít s ním i jeho rodinou a být mu tak kdykoliv k dispozici. Ovšem mladá žena trpí tísnivou samotou. Ví o ní jen Robert a sluha, který jí nosí jídlo. Ze svého vězení pomalu šílí, ale již není úniku. Nakonec se v mučivé kobce oběsí.
Její tělo sluha zakope do země v přilehlém parku a s utajeným pohřbem se má vytratit i vzpomínka na tajnou milenku. Jenže vtíravých myšlenek viny se Robert nemůže zbavit…
Nechoďte do té místnosti!
Na údržbu domu přestává majitel mít finanční prostředky. Říká se, že právě proto sídlo prodá Univerzitě Toronto. A ta zde v roce 1930 zřídí teologickou kolej Regis. Dávná tragédie se však nad objektem vznáší jako zlověstný mrak a pronásleduje zdejší studentky.
Vědí, že není radno se vydávat ve večerních hodinách do někdejší tajné komnaty. Když se sem prý některá se studentek vypraví sama, zabouchnou se za ní těžké dveře a dívka nemá šanci dostat se ven. Jako by dveře byly drženy neznámou silou!
Nešťastnice je pak odsouzena k volání o pomoc, dokud jí náhodný kolemjdoucí zvenku neotevře.
Kolej Regis není jediným místem univerzitního kampusu, kde se mají dít nadpřirozené věci. Po dlouhá desetiletí jsou odsud hlášena pozorování neznámých postav lidí, kteří se objeví ve škole a zase náhle zmizí.
Mají se tu dít rovněž jevy obecně přisuzované činnosti poltergeista (zejména nevysvětlitelné bouchání a hluk). Bohaté zkušenosti s děsuplnými událostmi má například místní bývalý hlídač Barry J. Breen.
Jsou 80. léta minulého století, když se Breen chystá do školy na jednu z dalších nočních směn. Když vejde dovnitř, všimne si podivuhodně vysokého a perfektně srovnaného komínku izolačních desek.
Je umístěn před jednou z tříd, z níž si dělníci, pracující na právě probíhající rekonstrukci budovy, vytvořili dočasnou kancelář. Hlídač později vypovídá, že každá z desek vážila něco přes 35 kilogramů a on jen stěží dosáhl na tu nejvýše položenou.
Breen zajde do třídy a kolem 4. hodiny ranní prý uslyší zlověstnou ránu. Co se děje?
Pomůže policie?
Překvapený hlídač vyjde z místnosti a na zemi uvidí ležet jednu z těžkých desek. Jak to, že spadla? V budově nikdo nebyl a teorie, že se snad snesla na zem sama, rozhodně není pravděpodobná. I zkušený Breen je vyděšen a na místo pro jistotu volá policii.
Zkontrolují školu, ale žádné cizí vniknutí neodhalí. Upozorňuje snad na sebe nějaká neznámá entita či zlý duch? Barrymu Breenovi se v prostorách univerzity dějí i další podivné věci.
O šest měsíců později při noční službě sleduje z okna knihovnu, kde se pořádá večírek. V půl druhé ráno veselí končí a celá budova potemní. Jenže jak sám Barry popisuje: „Kolem 4. ranní jsem zvedl oči od knížky a vyhlédl z okna.
Lekl jsem se, protože všechna tři patra knihovny Laidlaw byla rozsvícena.“ Světla přitom nemají časový spínač. Hlídač proto opět zavolá policejní hlídku a ta žádné cizí vniknutí neodhalí. Celá budova je zamčena a zajištěna. Co se v opuštěné knihovně odehrálo?
Celý areál školy je údajně až doposud stíhán jevy, které se nedaří vysvětlit. Bude někdy odhalena jejich pravá příčina?
