1. světová válka (1914–1918) představuje jeden z nejkrvavějších a nejbrutálnějších střetů v lidských dějinách. Vojáci tehdy museli tváří v tváři čelit zbraním ničivějším než cokoliv, s čím se předtím setkali.

Je možné, že jim v nejtěžších chvílích pomáhalo i něco víc než jen jejich vlastní schopnosti a odvaha?

Belgické město Ypres se stalo dějištěm dalších hrůzných bitev. Šlo o poslední kousek Belgie, který se Němcům ještě nepodařilo obsadit, o bránu vedoucí ke strategicky důležitým přístavům Dunkerk a Calais.

Poprvé v historii tu byl použit bojový plyn, který ve svém finálním stadiu dostal podle tohoto města i jméno – yperit. Ten proniká skrze oblečení až na kůži, způsobuje puchýře, leptá sliznice a po vdechnutí pomalu spaluje plíce.

Přesto, jeden muž jako kdyby byl v těch časech utrpení vůči působení smrtících látek imunní. Jeho působení popisuje americký kněz, kterému o něm vyprávěl francouzský technik, jenž si přišel pro duchovní útěchu. „Viděl, jak se k nim blíží podivný šedý oblak.

Když mrak dorazil, propuklo peklo. Vojáci padali k zemi, ze zákopů se ozýval řev chlapů v agónii, Ale pak se stala hodně zvláštní věc. Přímo z mlhy jedového mraku k nim přicházel muž v uniformě britských mediků.

Neměl na sobě žádné ochranné oblečení,“ tlumočil kněz. Jak by mohl člověk bez jakékoliv ochrany přečkat chemický útok? Nebo to nebyl tak úplně obyčejný člověk?

Chutná to příšerně…

Francouz si pamatoval, že neznámý muž mluvil anglicky s francouzským přízvukem. Na opasku měl několik háčků, ze kterých visely plechové pohárky a v ruce nesl kýbl s něčím, co vypadalo jako voda.

Když sklouzl dolů do příkopů, začal si pohárky odepínat a ponořovat je do kýble. Následně je rozdával trpícím vojákům a nabádal, ať to vypijí co nejrychleji. Jedním z těch, kdo podivný nápoj dostali, byl právě i onen francouzský technik.

Řekl, že to byla extrémně slaná tekutina, tak slaná, že to skoro nešlo spolknout. Jenže každý voják, který to vypil, se jako mávnutím kouzelného proutku cítil lépe a přestal na sobě pociťovat účinky bojového plynu!

Když jedový mrak rozfoukal vítr a všichni se mohli zase bezpečně pohybovat, chtěli neznámému dobrodinci poděkovat. Jenže ten byl pryč. O koho mohlo jít, to netušili ani zástupci britských mediků.

Jisté je, že na následky chemického útoku zemřely tisíce mužů, ale ani jediný z těch, kteří se napili záhadného slaného drinku. Tajemný zachránce zmizel. Pokračoval na další válečné fronty, nebo se vypařil dočista?

Odpověď se už asi nikdy nedozvíme, ale vděk zachráněných mužů přetrvává skrze jejich potomky dodnes.