Ve světě najdeme mnoho staveb, které provází pověst prokletého místa plného krve a nenávisti. Jenže pravdou je, že za nimi nemusíme za hranice. Nachází se totiž i u nás. Jedním z nich je i dům č. 11 v Otíně na Jihlavsku.
V jeho historii najdeme mnoho strachu a utrpení. Podepsalo se to nějak na energii, která dům prostupuje?
Moderní historie domu začíná na konci druhé světové války. V usedlosti žije zemědělec Jakub Jeřábek. A nemá špatné živobytí. Stará se o zvířata i pole, a zaměstnává dokonce několik pacholků a děveček.
Jenže po válce přicházejí změny. Jednoho dne na dveře klepou členové Revolučních gard, kteří vyhánějí Němce z Čech, a podobně jako mnoho jiných i tohoto statkáře nutí k odchodu. Vše se ale vyhrocuje.
Jakub odmítá odejít, a muži ho proto vytahují před dům, kde mu hrozí pistolí a nakonec ho skutečně zastřelí! „Proklínám vás a proklínám navždy i tu chalupu!“ vykřikuje údajně muž před smrtí. Jeho vrazi se ale slov nezaleknou.
Jeřábkovo tělo zabalí do plachty, pohodí do jámy a zahrabají hlínou. Daly snad poslední slova zavražděného muže do pohybu skutečně nějaké neznámé temné síly?
Vraždil zloděj
Vrazi provizorní hrob své oběti nijak neoznačí a nenamáhají se ani s oznámením její smrti. Ostatky jsou proto nalezeny a přeneseny na místní hřbitov až po dlouhých 11 letech. A už při pohřbu si místní šeptají o kletbě, která se k nemovitosti pojí.
Více než čtyřicet let není o domě příliš slyšet a někteří lidé upozorňují, že vlastně nevíme, co se v něm během té doby dělo. Opravdu byl prázdný a kletba se tedy nemohla projevit?
Stavení dlouho nemá majitele a až na konci 80. let minulého století se do něj stěhuje muž známý pod jménem Stanislav Z. Jenže to je teprve úvod k tragickým událostem. V roce 1991 se do domu vloupává mladý zloděj s cílem ukrást, co půjde.
Jenže ho tam majitel překvapí a vypukne rvačka, při které ho mladík utluče násadou od krumpáče. Zákon ho nakonec dostihne, ale ani to nezastaví děsivé události odehrávající se ve zdech domu!
Zločin ze žárlivosti?
V roce 1993 už bydlí v domě dcera zavražděného se svým manželem a se čtyřmi dětmi. Po nastěhování však nelze mluvit o žádném idylickém vztahu. Žena si údajně nachází milence, kvůli kterému dochází k prudké hádce.
30. listopadu 1993 vytahuje muž zbraň, kterou namíří proti své manželce a několikrát zmáčkne spoušť. Když si svůj hrůzný čin uvědomí, namíří pak hlaveň proti sobě. Může i za tyto hrůzy nějaká temná síla obývající po celá desetiletí tento dům?
Po této poslední smrtelné události se o kletbě mluví už nejen ve vesnici. Přesvědčeno je o ní i mnoho lidí z širokého okolí. „Ta chalupa je prokletá, je to pravda.
Celé okolí to ví,“ věří například místní rodák Josef Máca. Je ale možné existenci negativní energie potvrdit například nějakým zkoumáním?
Lze kletbu odstranit?
Bohužel současní obyvatelé domu s veřejností příliš nekomunikují a ani novinářům se k nim nedaří dostat. Žádné paranormální vyšetřování tak v domě zatím provedeno nebylo.
To ovšem neznamená, že by i někteří odborníci na záhady nebo dokonce duchovní nevěřili, že se tam něco temného neděje. „To, co se tam odehrávalo, tam muselo nějaké síly uvolnit nebo pozvat. Nevraživost mezi lidmi, neodpuštění.
To nemusí zmizet ani staletí do té doby, než se to zase zruší,“ řekl novinářům pastor z Havlíčkova Brodu Karel Doležal s tím, že kletbu spustila lidská slova a lidská slova ji také dokážou zrušit. Prozatím se to ovšem nestalo.
Od posledního úmrtí byl dům dějištěm hádek, rvaček a vyhrožování smrtí. Podaří se jednou temnou atmosféru sídla zlomit? Nebo pomůže jen jeho zbourání, jak si myslí někteří místní obyvatelé?
