Quedlinburg je malé historické město ležící na řece Bode, asi 100 kilometrů od Berlína. Na skále nad ním se tyčí historický dóm a zámek. 

V historii město zažívá jeden opravdu slavný moment – císař Ota I. (912–973) zde přijímá roku 973 přísahu věrnosti českého knížete Boleslava I. (915–967 či 972) a polského knížete Měška I. (935–992) V nacistické mentalitě tato skutečnost představuje jasný symbol.

Zdejší půda je ideální k symbolickým oslavám vítězství germánské rasy nad českou a polskou slovanskou lůzou. Když v roce 1936 nastává tisícileté výročí od narození císaře Oty, rozhodne Heinrich Himmler, že se zde bude nacházet výkladní skříň SS mystiky.

Druhého července téhož roku tak přijíždí početná delegace zástupců nacistických funkcionářů včetně „zastupujícího Führera“ Martina Bormanna (1900–1945) do Quedlinburgu. Čeká je tu Himmlerem a Karlem Wiligutem pečlivě připravené divadlo.

Zástupy mladíků z Hitlerjugend lemují cestu, do pochodu vyhrává hrdinská hudba a hradní sál je proměněn na „síň tradic“ SS.

Samotné zasvěcení však proběhne až v katedrále. Z té je odstraněno vše křesťanské a má být nadále jakýmsi velechrámem mystiky germánské rasy – a to pod patronátem starobylého boha Wotana.

Až do roku 1945, kdy Quedlinburg dobývají Američané, se zde konají temné ceremonie plné nočního pochodování se zapálenými loučemi, zpěvu a skandování.

Svědkové jsou ochotni přísahat, že ve vrcholný moment celého obřadu se těm, kdo toho byli hodni, v odlesku plamenů zjevovala podoba samotného Hitlera v nadživotní velikosti a nadpozemské božské slávě. Nebo to byl slavný Ota I., či snad jiný z velkých árijských germánských králů?

Sám Heinrich Himmler strávil v kryptě katedrály nejednu bezesnou noc, kdy podle svých slov naslouchal duchu velkého saského vévody Jindřicha I. Ptáčníka (876–936), který k němu měl promlouvat ze záhrobí – nebo možná germánské Valhally.