Zříceninu hradu Cvilín najdeme jihovýchodně od hornoslezského města Krnov. Tajemné pozůstatky starobylého hradu se nad řekou Opavicí tyčí již od dávných dob…

Pověst vypráví, že se kdysi v hospůdce pod Cvilínem konala svatba. Byla už temná noc, když se ženich s nevěstou vydali na cestu k domovu. Ostatní svatebčané zůstali v lokále a nadále se veselili.

Novomanželům na cestu svítil měsíc a vše se zdálo ještě tajuplnější než kdy jindy…

Loupežníci!

Najednou se před nimi objevilo několik loupežníků. Ženich se bránil, co mu síly stačily, avšak přesile loupežníků nakonec podlehl. Potom už nebylo těžké zmocnit se nebohé nevěsty a uvěznit ji na nedalekém hradě.

Statečná Anička

Tou dobou v hospůdce mezi svatebčany právě probíhal spor o tom, kdo z nich je nejstatečnější a šel by v noci ke strašidelnému hradu. Dcera hospodského Anička, aby dokázala zdejším mužům, že se jen vychloubají, se ke zřícenině skutečně vydala.

A jako důkaz, že tam došla, se rozhodla přinést větvičku jeřabiny. Na cestu si však s sebou pro jistotu vzala ostrý nůž.

Vražda nevěsty

Až k hradu dívka došla za naprostého ticha. Už se natahovala po slíbené větvičce z jeřabiny, když náhle zaslechla úpěnlivý hlas, který prosil o smilování. Když se Anička pozorně zaposlouchala, poznala hlas nevěsty, jenž však náhle utichl. To ji právě nemilosrdní loupežníci skutečně zabili.

Úspěšný útěk

Vyděšená dívka se dala na útěk, ale prozradil ji pád uvolněného kamene. Už měla loupežníky v patách a jeden z nich se po ní právě natahoval, když Anička vytáhla nůž a loupežníka probodla. Tak se jí nakonec podařilo před těmito lotry uprchnout.

Tajemný tanečník

Neuplynul ještě ani rok a ve vsi se opět slavila svatba. Toho večera se v sále objevil tajemný muž, jenž chtěl tancovat jen s Aničkou. Pán vypadal jako nějaký zámožný člověk a takový tanečník se neodmítá, říkala si Anička.

Bylo již nedaleko do půlnoci, když Anička se svým tajuplným tanečníkem dotancovala až na dvůr. Tam ji neznámý posadil před sebe na vraného koně a rychle s ní odjížděl pryč.

Záhadná záchrana

Dívka se až nyní dovtípila, že záhadný muž je duchem onoho loupežníka, kterého před rokem probodla nožem. V nejvyšší nouzi se sklonila ke koni a úpěnlivě ho žádala o pomoc. Najednou kůň prudce zastavil – a muž s Aničkou přepadli do řeky. Dívka se brzy dostala ke břehu, avšak mrtvého loupežníka odnesl proud.

Magické zjevení

Vyslyšel snad onen vraník naléhavé Aniččiny prosby? Jisté však je, že od těch dob se prý ve zdejších končinách tu a tam zjevuje magický, údajně jako uhel černý kůň, který ale náhle mizí, když se k němu někdo snaží přiblížit…