Ballechinův dům se nacházel ve Skotsku, v blízkosti Grandtully. Pocházel z roku 1806 a vyrostl místo původního panského sídla. Vlastnila ho rodina Steuartů. K jakým jevům zde dochází?
Když však v roce 1834 dům zdědil Robert Steuart, který sloužil v armádě až v Indii, nezbylo mu nic jiného, než dům pronajímat. Během služby v Indii se major Steuard seznámil s učením o převtělování a reinkarnaci.
Po návratu domů v roce 1850 začal chovat smečku psů a prý byl přesvědčen, že po smrti se vrátí na svět převtělen do svého oblíbeného kokršpaněla.
S POVĚSTÍ PODIVÍNA
Přispívala k tomu i jeho pověst podivína a člověka, co opovrhuje ostatními lidmi, a který volný čas věnuje jen svým 12 psům. A také jeho neustálé řeči o stěhování duší, reinkarnaci a přesvědčení, že se vrátí na svět v podobě psa ze své smečky.
Po smrti svobodného a bezdětného majora Steuarda zdědil dům jeho synovec John Skinner, který poté převzal jméno Steuart. Ale protože měl strach, aby se přece jen nesplnila majorova předpověď o reinkarnaci, pro jistotu smečku psů postřílel.
A právě po tomto činu to začalo být v domě strašidelné. První byla vystrašena služka – v domě slyšela různé zvuky a rány.
Z DOMU JE DŮM HRŮZY
Skinner i služebnictvo zažívají nápor psích duchů. Nejde jen o dunivé zvuky, ale také o charakteristický psí zápach a dokonce i o neviditelné doteky, jako by se jim psi otírali o nohy.
Skinner se sice odmítá vystěhovat, ale při jedné návštěvě Londýna, se svoji narušenou psychikou, a v rozrušení z nevysvětlitelných jevů, jej srazí a smrtelně zraní taxi.
Tím ovšem strašidelné události v Ballechin House nekončí. V dalších letech si dům pronajalo několik rodin, ale žádná z nich tam dlouho nevydržela. Často opouštěly dům i za cenu, že jim propadla předplacená činže.
Ono se také často potýkat s nevysvětlitelnými zvuky, rozcupovanými povlaky a podobně, to nikomu nepřidá na pocitu pohodového bydlení.
ZÁHADOLOG NA SCÉNĚ
Nakonec se případu ujal i známý odborník na paranormální jevy John Patrick Crichton. S řadou spolupracovníků zkoumal v roce 1897 jevy v tomto domě, aby nakonec potvrdil výskyt duchů.
Zjištěné skutečnosti vyvrcholily tím, že se výzkumníkům zjevil duch jakoby hořícího kokršpaněla!
Nakonec zůstává dům zcela opuštěný. Z neznámých důvodů je dům později zachvácen požárem a s ním shoří i řada cenných předmětů, které si majitel přivezl z Indie. Lidé si kladou otázku, zda tím končí i prokletí tohoto místa. Ale opak je pravdou.
Opět je tu řadou svědků spatřen duch černého psa. A tak se naskýtá otázka, zda se duše Roberta Steuarta skutečně nepřevtělila do milovaného kokršpaněla.
