Naše nejvyšší hory byly od pradávna místem, ke kterým se vázala řada legend i pohanských rituálů. Není tak divu, že se katolická církev rozhodla dát najevo, že nikoli Krakonoš či jiný horský duch, ale ona je tady pánem. Na pomoc si přivedla i velblouda!

Součástí těchto snah bylo i svěcení Labského pramene a jeho okolí. Obřadu se dne 19. září 1684 ujal královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka (1644-1698).

Ze Sněžky na Labskou louku

V době, kdy se světil pramen Labe, byla novostavbou kaple svatého Vavřince na vrcholu Sněžky, která byla v obtížném prostředí vrcholové partie Krkonoš budována v letech 1665-1681. I to byl symbol křesťanské dominance nad prostředím pohanských hor, kde se dařilo i spiritismu a dalším okultním proudům.

Sestupme však z vrcholu Sněžky zpět k pramenům na Labské louce.

Církev se správně domnívala, že prameny mohou být vhodným místem pro tajné pohanské rituály. Ostatně, například Slované si za posvátná místa a obětiště vybírali právě prameny a další lokality s proudící či stojatou vodou.

O pramen Labe a jeho okolí se v moderní době, zatím bez většího úspěchu, zajímali i archeologové. Četné legendy a temné příběhy z krkonošského povětří, netřeba obšírněji zmiňovat.

Patří k nim i podivný zvyk místních obyvatel obětovat černé kohouty na místě, které je nedaleko Labského pramene.

Velbloud jako symbol vítězů?

Katolická církev si i v sedmnáctém století potrpěla na okázalé ceremonie. Když se na podzim 1684 vydal do Krkonoš „světící průvod“, měla to být velkolepá i symbolická podívaná. V průvodu tak kráčel i velbloud. Jak se k nám toto exotické zvíře dostalo?

O rok dříve se u Vídně odehrála rozhodující bitva, která ukončila expanzi Osmanské říše do střední Evropy. Turci využívali velbloudy jako nosiče nákladu. Po jejich ústupu zůstala tato zvířata na bojišti jako raritní trofeje.

Protože bitva u Vídně nebyla jen vojenským střetem, ale i zásadní konfrontací křesťanství s islámem, dávalo vlastnictví zajatého velblouda jasně najevo, kdo v této konfrontaci zvítězil.

Velbloud v biskupském průvodu v Krkonoších byl tak i vzkazem pro všechny, kteří nechtěli respektovat oficiální katolické náboženství: Poradili jsme si s Turky, vyhrajeme i nad vámi, rouhači a odpadlíky! Bohužel, velbloud jako propagandistická zbraň selhal.

Mrazivé počasí v horách se mu vůbec nelíbilo. Vyčerpané zvíře klesá k zemi někde v polovině cesty. Jeho náklad nakonec vynesli na Labskou louku lidé.

Epilog

Před aktem svěcení pramene se v oblasti prudce zhoršilo počasí. Církevní hodnostáři to dávali do souvislosti s posledním protestem temných sil. Po skončení obřadu se jako zázrakem vyjasnilo.

Když se horalové zrovna nehrnuli do kostelů, přišla si pro ně církev do jejich hor.

Pokud by ten unavený velbloud mohl mluvit, možná by mu z přežvýkavé tlamy vyklouzlo přemýšlivé povzdechnutí, že je to stejné, jako když tam u nich nešla hora k Mohamedovi, ale Mohamed musel jít k hoře… Pro tohle zjištění ho však nemuseli tahat do takovéto zimy a mohl zůstat v teple ve stáji někde v Jilemnici?!