Divoká honba neboli štvaní je horda neživých přízraků, která před sebou bez milosti štve zvěř i pozdní pocestné. Toho, kdo na přízraky pohlédne, čeká několik strastiplných okamžiků a v horším případě i smrt! Může mít mrazivá pověst reálný základ?

Dusot kopyt, křik a vytí, při němž tuhne krev, se nese nocí, zatímco všechny ostatní běžné zvuky lesa náhle umlkají. Zvedá se vítr a vzduch je náhle mnohem chladnější než byl ještě před malým okamžikem.

Kdo tyto projevy zaregistruje, utíká se ukrýt do bezpečí, nebo padá tváří k zemi, napětím ani nedýchá a čeká, až se vše přežene a opět zavládne klid.

Dobře totiž ví, že brzy ze tmy vystoupí přízračná družina démonických lovců na koních doprovázená kostlivci a zuřivými psy s rudě žhnoucíma očima. A upoutat pozornost jejich pozornost se krutě nevyplácí.

Častější jsou v pohraničí

„Zástup přízraků, valících se nejčastěji v noci (zřídka i ve dny) lesem. Zpravidla bývá veden Divokým lovcem. Letící zástup tvoří démoni různých stupňů, zlomyslní duchové, vyžlata, vlkodlaci, pekelné kočky, medvědi a mnoho dalších oblud.

Při divoké honbě se strhne bouřka, zatmí se, je slyšet dusot koňských kopyt a kopýtek pronásledované zvěře.“ Takto dramaticky líčí divokou honbu český spisovatel Martin Stejskal (*1944).

„Říká se, že kdo v tom lese zůstane, málokdy unikne bez úhony.

Podle lidové tradice má zůstat ležet s hlavou skloněnou k zemi, anebo uprostřed magického kruhu.“ Pokud se honba dostane až k lidskému obydlí, často hlavní lovec hodí ke dveřím nebo na okno pozorovatele kus roztrhané zvěřiny se slovy:

„Když jsi nám pomáhal štvát, tak s námi i jez!“ Stejskal, který mapuje české přízraky a strašidelné lokace v knize Labyrintem míst klatých, si všímá, že ačkoliv jde o celorepublikový jev, nejčastěji se divoká honba prohání pohraničními lesy v Čechách.

Jaká je podstata divoké honby? Jde o vyvržence pekla, kteří pro vlastní potěšení štvou divokou zvěř a děsí náhodné svědky, nebo něco úplně jiného?

Ozvěna starých bohů

Míst, kde lze na divokou honbu narazit, je u nás celá řada. Mezi často zmiňované lokace patří Šumava, která je protkána mnoha dalšími pověstmi o nadpřirozených jevech.

Divoký lovec se svou družinou se prohání také Boubínským pralesem, kde prý hlídá ukryté poklady. V Kostelci nad černými lesy se štvaní objevuje o štědrovečerní půlnoci.

Divokého lovce s ohnivou kápí tam doprovází smečka vyjících psů a žena na koni bez sedla a uzdy. Výčet míst, kde byla divoká honba spatřena, je stejně dlouhý, jako seznam navrhovaných vysvětlení.

Stejný jev je popisován i na dalších místech Evropy, kde dostává i velice podobná jména. Proto někteří předpokládají, že by předobrazem štvaní mohli být někteří keltští či germánští bohové spojovaní se smrtí a padlými bojovníky.

To podporuje fakt, že se honba často objevuje zejména v období významných pohanských svátků. Například na současné dušičky či Vánoce, kdy naši předkové slavili slunovrat. Později se začalo říkat, že je to ďábel, který honí ztracenou duši. Jsou v pověstech o divoké honbě zachyceny pozůstatky starých náboženství?

Tajemství ochranného kruhu

Badatel a spisovatel Otomar Dvořák (*1951) předkládá vlastní teorii, v níž se protínají dvě různé a na první pohled nijak nesouvisející záhady. Divoká honba prý dokáže vysvětlit existenci tajemných rondelů a naopak.

Rondely jsou pravěké kruhové stavby, nad jejichž účelem archeologové a historici pouze spekulují. Dvořák si všímá, že rondely jsou nacházeny právě tam, kde se vyskytují pověsti o štvaní, je tedy možné, že účelem staveb mohla být ochrana před pekelnými přízraky. Nebo je to jen náhoda, že lidové pověsti radí ukrýt se v ochranném kruhu?

Sám Dvořák považuje divokou honbu za vzácný meteorologický jev, jakýsi větrný víru s elektromagnetickým nábojem, který vzniká za velice specifických podmínek a člověku, jež se ocitne nebezpečně blízko, může způsobovat halucinace, narušit jeho psychiku i zpustošil úrodu.

Tvrzení o větrném víru a elektromagnetickém náboji rozhodně není zcela scestné, vždyť je divoká honba doprovázena bouřkou a náhlou změnou počasí! Jak ale před úkazem mohou člověka chránit kruhové stavby?

Badatel spekuluje, že mohly působit jako akumulátory energie, kde se vybíjel vznikající elektrostatický náboj a divoká honba tak byla zneškodňována.