Dramatik, spisovatel a básník… Anglický literát Christopher Marlowe se proslaví nejen jako geniální autor. Ve známost vejde i jako buřič a pijan, který rád tráví čas ve společnosti hospodských povalečů.

Působit přitom má i v úloze podlého královského špióna a vyznavače Satana. Podle mýtů a legend dokonce předstírá svou smrt, aby mohl uniknout před trestem za kacířství a dál tvořit pod jménem William Shakespeare. Nakolik však historky o temném osudu britského velikána vycházejí z reality?

V hostinci, který patří ovdovělé anglické dámě Eleanor Bull (asi 1550–1596), je pořádně rušno. Do krčmy v jihoanglickém Deptfordu na okraji dnešního Londýna se sjíždí hosté z blízkého i dalekého okolí.

Mezi návštěvníky se zapojí i čtyři nenápadní chlapíci. Sedají si na zahrádku, objednají si pití a klábosí. V okamžiku se však jeden z nich prudce zvedne, vytáhne svou dýku a bodá muže stojícího naproti. Rána do oka je hluboká. Vzduch se naplní pachem krve a napadený padá k zemi ve smrtelné křeči…

Smrt za účet v hospodě?

Onu bodnou zbraň svírá v ruce muž jménem Ingram Frizer (†1627). Obětí pak není nikdo jiný, než slavný anglický dramatik Christopher Marlowe (1564–1593). Podle svědků stojí za zběsilým útokem spor o zaplacení účtu.

Mýty a legendy však tvrdí, že podivný skon Christophera Marlowa může souviset i s jeho špiónským posláním nebo členstvím v hrůzném, nejspíš satanistickém spolku!

Existuje dokonce teorie, ve které se říká, že Marlowe svou smrt jen zinscenoval, protože se chtěl vyhnout trestu, který mu hrozil za obvinění z kacířství.

Připravil snad mistr svůj odchod předem, aby mohl dál působit pod jménem William Shakespeare (1564–1616), jak uvádějí některé konspirační teorie?

Špatný student, ale úspěšný špión

Na britském trůnu sedí královna Alžběta I. (1533–1603), když se dne 6. února roku 1564 v jihoanglickém městě Canterbury narodí chlapec, který dostane jméno Christopher Marlowe.

Třebaže pochází z velmi nuzných poměrů, dráha slavného spisovatele jej nemine. Myslíte si, že je to proto, že platí za pilného žáka, který volné chvilky tráví nad stránkami knih s psacím perem v ruce? Pak jste vedle!

Studijní výkazy Christophera Marlowa z Univerzity v Cambridge nepatří zrovna mezi ty, kterými je možné se chlubit. Jak je pak ale možné, že vystudoval jednu z nejprestižnějších škol na světě? Podle všeho za Marlowovým úspěchem stojí kariéra špióna.

Protože prý slouží v tajné královské organizaci, nikdo si na něj netroufne. K této domněnce přitom vedou pozoruhodné stopy. V roce 1587 je Marlowovi pro porušení školního řádu odepíráno udělení magisterského titulu.

Do případu se však vloží dopis od Královské rady. Marlowe prý „věrně a odhodlaně slouží“ státu a ukončení univerzity si proto zaslouží. Jedná se snad o odměnu za špionážní práci?

Ani zdaleka přitom nejde o jediný případ, kdy Marlowe záhadným způsobem unikne spravedlnosti.

Vy paděláte peníze, mistře?

Roku 1592 je Christopher Marlowe zatčen ve Flushingu (dnešním Vlissingenu) na jihozápadě Nizozemska. Namočit se přitom má do nebezpečné kauzy s paděláním mincí. Trestu však unikne. Je vůbec možné věřit tomu, že za tím není něco víc?

Cožpak by se obyčejný člověk jen tak vyhnul žaláři? Současný britský spisovatel Charles Nicholl se domnívá, že nejde o žádnou náhodu a Christopher Marlowe opravdu působil jako tajný agent.

V knize The Reckoning: The Murder of Christopher Marlowe (Odplata: Vražda Christophera Marlowa) uvádí, že si Marlowe žije natolik nad poměry, že musí mít vedlejší příjem. Připomíná přitom, že mistrovy výdaje vzrůstají již od jeho studentských let:

„Roku 1585 Marlowova útrata v univerzitní jídelně vyletěla z několika málo drobných k okázalým sumám.“ Může jít o znamení toho, že si vydělává jako špión? Či za jeho útratami stojí jen hojné půjčky od přátel? Ať už leží pravda kdekoliv, jedno je jasné.

Christopher Marlowe se pohybuje ve společnosti lidí, kteří zrovna nemají hluboko do kapsy. Cesta, jíž si měli k majetku dopomoci, však nevzbuzuje nejlepší dojem.

V satanistickém objetí

Mezi známé Christophera Marlowa patří mnozí vlivní lidé. Stýká se s dobrodruhem Thomasem Harriotem (1560–1621) či pirátem Walterem Raleighem (asi 1552–1618).

Chlapíci, kteří si vydělávají na živobytí během loupežných výprav po moři, mají mít k mistrovi opravdu blízko. Traduje se dokonce, že je pojí více než jen nevinné přátelství.

Společně se prý scházejí v tajném spolku, kde praktikují černou magii a uctívají Satana! Cožpak se ale lidé, kteří působí ve službách královny, mohou klanět ďáblu?

Anglický hudební a literární kritik John Barry Steane (1928–2011) ve spise Introduction to Christopher Marlowe: The Complete Plays (Úvod k Christopheru Marlowovi: Soubor her) možnost šíření nekřesťanských nauk nepřímo přiznává:

„(Marlowe) četl ateistickou přednášku pro sira Waltera Raleigha a další.“ Jde o důkaz toho, že Marlowe nevěří v boha? To je na přelomu 16. a 17. století nepřípustná věc!

Ovšem na druhou stranu, člověk, který se nebojí dát do špionážních služeb a udržuje homosexuální svazky, nejspíš opravdu nebude mít biblické učení příliš v lásce. Je však také dost dobře možné, že jde pouze o bludná nařčení z úst jeho protivníků. Jako obdivovaný tvůrce a pouliční rváč jich Marlowe rozhodně nemá málo!

Být, či nebýt Shakespearem

Dne 18. května 1593 je vydán příkaz k zatčení Christophera Marlowa. Čím si ho věhlasný mistr zasloužil? Oficiální důvod není sdělen. Podle všeho však za obviněním stojí udání dramatika Thomase Kyda (1558–1594).

Když jsou u něj totiž objeveny kacířské texty, tvrdí, že patří tvůrci z Canterbury. Jde snad o úhybný manévr zoufalce, který se snaží utéct před spravedlností? Nebo je spíš na vině chorobná mysl plná závisti nad slavnějším kolegou? Kdo ví.

Jednat se však může i o otevřenou výpověď o kacířství Christophera Marlowa, či tajnou válku špiónů. Thomas Kyd má být totiž ve službách neznámého šlechtice… Je snad také špiónem? Případ má rozlousknout soud. K tomu už ale nedojde.

30. května roku 1593 totiž Marlowe umírá v hospodské bitce. Nad životem a smrtí slavného autora tak stále visí otazníky. A aby jich nebylo málo, tak se objeví zvěsti, že je celá kauza vymyšlená.

Christopher Marlowe prý svůj skon připravil předem a zbytek života pak dožil pod jménem William Shakespeare. Myslíte si, že jde o bláznivý výmysl? Tak se zkuste začíst do veršů obou literátů. Jsou si prý náramně podobné…