Mount Everest je se svými 8848 metry monstrem mezi všemi vrcholy, které v koutku duše touží setnout každý horolezec. Těla těch, kteří svůj boj prohráli, leží na svazích Everestu zmrzlá dodnes. Zůstávají k nim připoutány i jejich duše?
V září 1975 si britští horolezci Dougal Haston (1940–1977) a Doug Scott (*1941) myslí, že nadešla jejich poslední hodinka. Po dosažení vrcholu Everestu jsou totiž při sestupu nuceni strávit noc v Zóně smrti.
V hlubokém sněhu si vykopou jeskyni, do ní zalezou a tisknou se k sobě, netušíc, jestli se vůbec dožijí rána. Jestli se místo do postele neukládají do rakve… Brzy jim dochází přídavný kyslík, nemají žádné jídlo, a také plynový ohřívač je téměř vypotřebovaný.
Do černočerné tmy jeskyně k nim ani neprosvítá svit miliónů hvězd vystavených na noční obloze. Zaživa pohřbeni ve sněhu přemítají, jestli dopadnou stejně jako stovky jiných lezců, a jednou je tu takhle najdou jiní „blázni“.
Najednou se ale stane něco neuvěřitelného. Oba muži později vypoví, že měli pocit, jako kdyby se k nim v jeskyni přidal ještě někdo třetí. Nejen, že jim pomohl svým tělesným teplem, ale prý dodal také užitečné rady, jak zůstat zahřátí a nepropadat panice.
Měli oba stejnou halucinaci? Nebo tu sehrály roli nevysvětlitelné síly?
Jsme duchové my sami?
Americký historik vědy Michael Shermer (*1954) vydává v roce 2011 knihu Důvěřivý mozek: Od duchů a bohů až k politikům a konspiracím. V ní popisuje jev nazývaný „pocit něčí přítomnosti“.
Podle něj jde o úkaz spojený s jedinci vystavenými mimořádné psychické či fyzické zátěži, jako jsou právě horolezci, nebo třeba polární výzkumníci, běžci absolvující extrémně dlouhé tratě, nebo třeba osamělí námořníci na moři.
V roce 2014 provádí tým švýcarských vědců experiment a tuto úvahu rozvíjí. Vybraní dobrovolníci jsou vystavováni působení vlivů, které narušují jejich vědomí o tom, kde zrovna jsou, co je kolem nich a jak se pohybují.
Mozek poté zdá se selhává a mysl vytváří iluzi, kterou jedinci považují za přítomnost někoho jiného, případně za ducha. Přitom jde ale jen o důsledek narušeného vnímání vlastního těla způsobeného špatnou mentální kondicí, stresem nebo příliš těžkou námahou.
Dají se tímto vysvětlit všichni duchové a přízraky Everestu? Ale co ty mimo něj?