Jedna z římských legend praví, že havrani byli kdysi sněhobílými tvory jako husy nebo labutě.
Jejich bílá pírka však mizí toho dne, kdy jeden havran svému veliteli Apollónovi prozradí, že mu thessálská nymfa Koronis, která předtím Apollóna pobláznila, byla nevěrná. Bůh usmrtí nymfu šípem ze svého luku, ale zlost si vybije i na poslu této zdrcující zprávy a svým nesmírným vztekem změní jeho bílou barvu v čerň.
Zatracená alka…
Jiná pověst zase praví, že v dobách, kdy byli všichni ptáci bílí, domluvili se prý havran a alka, že se vzájemně obarví sazemi.
Alka však byla tolik pobouřena havranovým vzorem, který ji vybarvil, že po něm zbytek sazí hodila a způsobila tak, že jsou dodnes všichni havrani celí černí.
Havran prý na revanš napadl alku tak, že nemohla chodit, a proto dodnes alky chodí jako nemohoucí.
Byli skutečně černočerní ptáci kdysi bílí jako nevinnost sama? Připravil je o jejich světlou barvu trest, nebo pošetilost?