Brzy si můžeme opět připomenout výročí rozsáhlého požáru Národního divadla v Praze. V kalendáři byl 12. srpen 1881 a novotou zářící „Zlatou kapličku“ vážně ohrozil ohnivý živel.
Z učebnic dějepisu se generace žáků dozvídaly, že za všechno mohla dvojice nešťastných klempířů, která na střeše zanechala žhavé uhlíky. Bylo tomu skutečně tak?
Požár ze srpna 1881 zničil měděnou kupoli divadla, spoušť zanechal v hledišti i na jevišti. Červený kohout se zde opravdu vyřádil, a to pouhé dva měsíce od otevření divadelní budovy.
Oficiální verze
Vyšetřovací zpráva vinila dvojici klempířů, která podcenila pravidla požární bezpečnosti. Žhavé uhlíky, nad nimiž rozehřívali páječky, muži neuhasili a vysypali je do žlabu. Výsledkem bylo vzplanutí dřevěného bednění střechy.
A oheň byl na střeše, jak se říká… Opravdu však byla viníkem dvojice řemeslníků? Pravdou je, že již v devatenáctém století se šířila šeptanda, že za požárem Národního divadla stojí zjitřené vztahy mezi českým a německým obyvatelstvem.
To ovšem oficiální dobová vyšetřovací zpráva zcela upozadila. Důraz byl kladen zejména na výčet technických nedostatků v požárních opatřeních a kritiku akceschopnosti hasičského sboru.
Odborná expertíza
Po sto letech se vyšetřování požáru začal věnovat i známý autor literatury faktu Miroslav Ivanov (1929-1999). Součástí jeho badatelských aktivit bylo i objednání odborné expertízy ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze.
Ta měla prokázat, že požár od žhavých uhlíků vzniknout nemohl. Opět se tím oživila teorie, že požár Národního divadla mohl být úmyslně založen. Kým? Proč? To stále zůstává záhadou. Jisté je pouze to, že oficiální verze o nedbalosti má řadu vážných trhlin.