Japonsko je zemí, kde se tradice a moderní svět prolínají v jedinečné harmonii. Vedle krásných chrámů a poklidných zahrad tu však existuje i temnější stránka – svět legend, přízraků a záhadných příběhů.

Tyto pověsti se předávají po generace a dodnes dokážou vzbudit respekt i strach. Jsou založené na skutečných událostech, nebo jen na lidské fantazii? Vydejme se společně do tajemného světa japonského folklóru.

Je noc. Právě vyrážíte domů tmavými japonskými ulicemi spícího města. Najednou za sebou uslyšíte klapavý rychlý zvuk, který se k vám stále přibližuje. Když se ohlédnete, spatříte za sebou torso lidského těla s černými vlasy a mrtvolným výrazem ve tváři. Jmenuje se Teke-teke a své oběti prý půlí kosou na dvě poloviny.

Teke-teke má být přízrakem japonské dívky, která zahynula při vlakové nehodě. Podle legendy se zjevuje její torzo. Když se pohybuje, vydává prý zvuk, který zní jako její jméno, Teke-teke.

Dívka má mít dlouhé, černé, neupravené vlasy, mrtvolný výraz a chybějí jí oční panenky. Co je zač? Osudná se jí měla stát vlaková nehoda, při které zemřela a byla rozseknuta vejpůl.

Legenda praví, že dívka v noci čekala na temném, liduprázdném nádraží na svůj spoj. Spadla do kolejiště a nebyl nikdo, kdo by jí pomohl ven. Dnes ji prý pohání zloba a ona se chce mstít.

Vypráví se, že se pohybuje překvapivě rychle a dokáže dohnat jakéhokoliv člověka. Chodí prý v noci po městě a každého, koho potká, svojí kosou přepůlí na dvě poloviny, aby zažil tu samou bolest jako ona.

Mezi lidmi se říká, že tři dny poté, co příběh o této ženě uslyšíte, se vám její torzo zjeví. Proč je legenda stále tak živá, když neexistují důkazy o tom, že by byla pravdivá?

Dalším přízrakem, který se zjevuje na školních toaletách, je Hanako-san. Někdy jí nazývají krvavá Mary z Japonska, verzí příběhů o ní však existuje hned několik.

Někteří tvrdí, že se jedná o dívku z dob druhé světové války, která byla zabita při hře na schovávanou na školních záchodcích během bombardování. Jiné zdroje uvádějí, že ji zabili vlastní rodiče nebo někdo cizí rovněž na záchodcích.

Podle jiných je Hanako-san dívka, která byla v dětství spolužáky šikanovaná a kvůli tomu spáchala sebevraždu na školních toaletách. Tam se prý její duch také vrací.

Legendu o Hanako-san si oblíbili japonští studenti. Podle ní, musí student třikrát zaklepat na dveře dívčích toalet (obvykle to jsou toalety ve třetím poschodí školy) a poté se zeptat, zda tam Hanako je.

Přízrak má odpovědět „Ano jsem“ hned na to se prý ze dveří vynoří krvavá ruka, která má hráče stáhnout do pekel. Je Hanako-san pouze výmysl znuděné školní mládeže? Nebo příběh vychází ze skutečné události?

Městské legendy, jako jsou Teke-teke a Hanako-san, jsou součástí japonské kultury a odrážejí strachy a obavy společnosti. Ať už jsou to příběhy o tragických událostech, které se staly, nebo jen výmysly, které mají strašit lidi, jedno je jisté:

jsou živé a v myslích lidí zůstávají. Ačkoli pro ně nemáme žádné důkazy, síla, s jakou se šíří, nám ukazuje, že strach z neznáma je součástí lidské povahy.