Noc, opuštěná hradní věž a v jejím okně náhle světlo, které tam nemá co dělat. Přesně tak začínají některé z nejpodivnějších českých hradních příběhů.

Někdy jde o dávnou pověst, jindy o svědectví lidí, kteří tvrdí, že viděli něco, pro co dodnes nemají vysvětlení. Světlo je v těchto příbězích podivně častým průvodcem mezi světem živých a mrtvých.

Jedna z nejpůsobivějších historek se váže ke zřícenině hradu Skály neboli Bischofstein v Teplických skalách. Podle pověsti se za dávných časů začalo na opuštěném hradě pravidelně objevovat malé světélko. Nebyl to ale náhodný záblesk.

Světlo se rozsvěcelo po půlnoci, prosvítalo mezi stromy a vydrželo až do rána. Správce panství se proto rozhodl zjistit, kdo si v troskách hradu svítí.

Když vystoupal k vysoké skalní věži, spatřil v osvětleném okně podivného starce s dlouhými bílými vlasy a vousy. Muž seděl u stolu, četl ve velké knize a něco zapisoval do menší. Jakmile zazněl zvon ohlašující jitřní, světlo i stařec zmizeli.

Co je ještě podivnější? Když na místo později dorazil kanovník, aby záhadu rozluštil, světlo po jeho návštěvě přestalo svítit navždy. Pověst byla zaznamenána Antonínem Krtičkou-Polickým v roce 1925 a inspirovala také Aloise Jiráska k románu Skály.

Na Bítově svítila „svíčka“, i když tam nikdo nebyl

Ještě znepokojivější je příběh z hradu Bítov. Podle svědectví lidí, kteří na hradě dlouhá léta žili, bylo možné opakovaně pozorovat světlo v místnosti, jejíž dveře byly zamčené. Vypadalo prý přesně tak, jako kdyby uvnitř někdo zapálil svíčku.

Jenže pokaždé, když lidé dveře odemkli a vešli dovnitř, nenašli nikoho ani nic, co by světlo vysvětlovalo. Záhadné osvětlení se přesto vracelo znovu a znovu. Pak přišel téměř symbolický konec:

světlo údajně zmizelo ve chvíli, kdy byla do místnosti zavedena elektřina. Náhoda? Optický klam? Odraz světla z jiné části hradu? Nebo něco, co si s elektřinou překvapivě dobře rozumělo? Příběh se dnes uvádí mezi záhadnými jevy spojovanými s českými hrady.

Houska, místo, kde by světlo raději nikdo nehledal

Pokud existuje český hrad, kterému by slušela vlastní noční mapa nevysvětlitelných jevů, je to Houska. Podle legendy stojí přímo nad průrvou, která měla vést až do pekla.

Z její temnoty prý kdysi vystupovala podivná stvoření a právě hradní kaple měla být jakousi ochrannou zátkou. Historie je samozřejmě střízlivější: Současné poznatky kladou vznik hradu do první poloviny 13. století.

Přesto zůstává otázka, proč byl vystavěn na místě bez zásadního strategického významu a bez snadného zdroje vody. Tady začíná prostor pro fantazii. Možná jsou tajemná světla jen lidským způsobem, jak si vysvětlit neznámé.

Jenže když se o nich vypráví po generace, člověka napadne nepříjemná otázka: Co když některá světla nad českými hrady opravdu nebyla určena pro naše oči?