Na vrcholu své slávy bylo New Orleans americkou oázou klidu přezdívanou The Big Easy. Před sto lety však toto město zahalil strach. V letech 1918 a 1919 zde totiž řádil dodnes neidentifikovaný bezejmenný vrah se sekerou.
Útočil v noci, bez varování a bez zjištěného důvodu, často pronikl přímo do bytů svých obětí a vždy se mu podařilo beze stopy opět zmizet. Obyvatele New Orleans po celé dva roky žili ve strachu o své životy, nikdo netušil, jestli není další na řadě.
Své první oběti zabil vrah sekerou v jejich postelích. Místa činu se podobala, oběti měly podříznutá hrdla a hluboké rány od sekyry v hlavě.
Loupežný motiv policie vyloučila ihned, z bytů se neztratilo vůbec nic. Mezi další oběti vraha patřila žena v osmém měsíci těhotenství. Ta jeho útok ale přežila. Podobné štěstí však neměl osmdesátiletý stařík Joseph Romano.
Modus operandi vraha se nezměnil, oběť měla opět v hlavě stopy po ranách sekerou. Následně se vrah na několik měsíců odmlčel. Hrůza se však do New Orleans navrátila, během sedmi měsíců zaútočil vrah na šest dalších lidí.
Tři z nich zaplatili životem – mezi nimi i dva roky stará holčička. Troufalý vrah si byl nejspíš dobře vědom, že policie nemá žádné stopy. Posílal tak dokonce na policii dopisy, kde mluvil o své nepolapitelnosti.
Napsal také: „Nezanechám jinou stopu než svou krvavou sekeru, zašpiněnou těmi, co jsem poslal dolů, aby mi zde dělali společnost.“ V dopise také učinil celému městu New Orleans zvláštní nabídku.
Vrah oznámil datum a čas další vraždy a odpřisáhl, že obětí se nestane ten, komu v tuto dobu bude doma hrát jazzová kapela. Tu noc ožilo New Orleans jazzem. A na žádný útok nedošlo.
Poslední vražda přišla na podzim roku 1919. Pak vražedné řádění přestalo stejně rychle, jako 2 roky předtím započalo. Dodnes není jasné, kdo byl tímto tajemným New Orleanským vrahem. A nezůstaly žádné stopy, které by napovídaly, že se tato skutečnost brzy změní.