Mumie pravěkého lovce Ötziho vydává další zajímavé informace. Vědci analyzovali obsah jeho žaludku a podařilo se jim dobře zrekonstruovat ötziho jídelníček těsně před smrtí. A co že zjistili? Jeho potrava byla bohatá nejen na tuky, ale i na nebezpečné toxiny!
Více jak 5 tisíc let staré pozůstatky pravěkého muže byly roku 1991 náhodně objeveny dvěma německými turisty v tyrolských Alpách poblíž italsko-rakouské hranice.
Ötziho tělo bylo díky vysokohorskému klimatu a permanentnímu uložení v ledu velice dobře zachované. Vědci tak získali dokonalý zdroj informací o životě lidí na sklonku pravěku v tzv. chalkolitu (doba měděná).
Nalezená mumie již vydala nejedno pozoruhodné svědectví. Nyní se vědci zaměřili na zkoumání obsahu žaludku pravěkého lovce a pokusili se rekonstruovat jakým typem jídla se horal živil.
Skupina mezinárodních odborníku, zabývajících se studiem genetického materiálu, tuků, bílkovin a metabolismu zkoumala obsah ötziho teprve nedávno objeveného žaludku. Podařilo se jim identifikovat 167 živočišných a rostlinných bílkovin.
Obsah žaludku tvořily z 46 % živočišné tuky, což naznačuje, že se pravěký lovec živil převážně masem. Tento fakt je dle mikrobiologa Franka Maixnera pochopitelný.
Pokud chtěl horal ve vysokohorském prostředí přežít, potřeboval vydatnou zásobu tuků, a především vysoký příjem energeticky bohatých živin.
Vědcům se také podařilo sestavit ötziho jídelníček těsně před smrtí. Analýza žaludečních enzymů odhalila zbytky obilné potravy z pšenice, maso z lesního jelena a divoké kozy a stopy po kapradině hasivce orličí.
Poslední jmenovaná složka je více než pozoruhodná. Hasivka orličí je totiž jedovatá rostlina, která produkuje vysoce toxický enzym thiaminázu.
Konzumace této kapradiny může způsobit nejen těžké žaludeční problémy, ale také nemoc beri-beri, která neléčená vede až k zástavě srdce a krevního oběhu.
Je otázkou, co vedlo Ötziho ke konzumaci této jedovaté rostliny, a zda vůbec o její toxicitě věděl. Některé domorodé kmeny hasivku dodnes v omezeném množství užívají jako pomoc proti střevním parazitům a o její jedovatosti přitom ví.
Nabízí se i teorie, že pravěký lovec tuto kapradinu použil pouze jako obal pro své potraviny a jedovaté látky se do zabaleného jídla postupně vstřebaly. Ať tak či onak analýza obsahu ötziho žaludku je zajímavým dokladem potravy dávných lidí na sklonku pravěku.