Tento pět desítek let starý příběh stále děsí veřejnost. V losangeleské nemocnici Cedar-Sinai se jednoho dne zjeví žena s nelidsky strnulým obličejem. Personál začíná odvracet oči. Její podoba je děsivá. Odkud přišla? A je to vůbec člověk? Jsem Bůh, špitne podivná cizinka…

Neznámá žena se roku 1972 zjeví v nemocnici Cedar-Sinai v kalifornském Los Angeles. Stojí jako přikovaná v otevřených dveřích do vstupní haly a v ústech svírá mrtvé kotě. Na sobě nemá nic kromě bílého roucha, které jí téměř splývá se štíhlou postavou.

Textilie je však na mnoha místech potřísněna krví! Zdravotníci ji proto chvatně odvážejí na jednotku intenzivní péče. Během převozu si však nemohou nevšimnout několika znepokojujících zvláštností.

Žena nemá kolem obrovských očí žádné obočí a její obličej připomíná figurínu z obchodu. Odkud vlastně tato děsivě vyhlížející bytost přišla?

Má nadlidskou sílu!

Pracovníci známé nemocnice jsou zvyklí na ledacos. Tato dáma však svým zjevem naprosto vybočuje. Když se jí nemocniční personál snaží přemístit z vozíku na lůžko, žena kolabuje.

Kromě zajištění základních životních funkcí se zdravotní sestry snaží vypáčit jí mrtvolu kotěte z čelistí. Marně. Její stisk zubů je prostě neuvěřitelný. Pomůže až lokální umrtvení. Podivná cizinka má doslova nadlidskou sílu.

Když se probere z komatu a lékaři se pokusí podat jí sedativa, dostává záchvat šílenství. Brání se tak, že ji doktoři za pomoci sester zvládají jen těžko. Co je ovšem naprosto podivné, že žena kromě trhavých pohybů a gigantické síly neprojevuje žádné emoce. Jako by ani nebyla z tohoto světa!

Utekla snad z laboratoře?

Lékaři se rozhodnou, že bude nejlepší omezit ženin pohyb. Podle výpovědí lékařského týmu to udělají rovněž proto, že se obávají případné reakce úřadů. Podivně vyhlížející žena totiž mohla utéci z některé tajné genetické laboratoře. Její vzezření tomu odpovídá.

Co když ve skutečnosti velmi trpí? Většina zaměstnanců se při pohledu na ni cítí velice sklíčeně. Podivná bytost náhle obrací svůj zrak na jednoho z přítomných lékařů a udělá něco nečekaného. Poruší svůj kamenný výraz a usměje se.

To ovšem silně rozruší lékařku, která situaci přihlíží. Bleskurychle uteče ven z pokoje. Z ženských úst totiž netrčí lidské zuby, ale dlouhé, ostré hroty. Jsou až příliš dlouhé na to, aby pacientka mohla ústa zavřít zcela a bez jakéhokoliv poškození.

Proto se někteří badatelé uchylují k myšlence, zda ve skutečnosti nejde o pacientku s porfyrií, tedy nemocí červených krvinek. Nemocní s touto diagnózou totiž mají ostré, tzv.

upíří zuby, jejich výraz je často zcela bez emocí a oči u nich oproti hlavě vystupují, takže nepůsobí přirozeně. Trpěla snad nebožačka skutečně touto nepříjemnou a nevyléčitelnou chorobou?

Nečekaný útok od Boha?

Dlužno říci, že k této domněnce vede i další šílená příhoda, kterou během ženina krátkého pobytu v nemocnici lékaři prožívají. Při jedné z návštěv se ošetřující lékař na ženu zadívá a klidným, ale rozhodným hlasem pronese:

„Odkud sakra pocházíte, madam?“ Na to prý pacientka pouze protáhne krk, nakloní se k doktorovi a usměje se. Nastává dlouhé ticho, které prořízne až ženin chvatný pohyb. Hbitě se přiblíží k lékařovu krku a jako upír zaboří své zuby do jeho tepny!

Nebohý zdravotník padá na zem, začíná chroptět a dusit se vlastní krví. A v tu chvílí se to stane! Žena údajně vstává z postele, nakloní se nad krvácejícího muže a tváří téměř dotýkající se jeho líce pronáší památnou větu.

Náhodou ji prý zaslechnoui přivolaní příslušníci nemocniční ostrahy. Podivná bytost pomalu odříkává: „To, já….jsem….Bůh!“ Někteří odborníci považují tuto větu za jasný důkaz toho, že jde o případ vyšinuté, a možná i těžce nemocné ženy, která odkudsi utekla.

Jenže odkud a kam? Nikdo ji přece nehledá!