Vyděšený chlapec skočí do postele rodičů a schová se pod jejich peřinu. „Viděl jsem v pokoji bubáka,“ pláče. „Ale no tak, neboj se. To se ti jenom něco zdálo,“ utěšuje ho jeho matka Pam. Jenže i ona má ve tváři vepsáno, že tomu sama příliš nevěří.

Už několik měsíců se v domě rodiny Billingtonových v anglickém Manchesteru dějí divné věci. Paranormální aktivitu tam prý způsobují duchové, kteří o sobě dávají vědět především nejmladším členům rodiny…

Přízraky z onoho světa údajně začnou rodinu Billingtonových pronásledovat v roce 2011. Právě tehdy prý o sobě dávají vědět na půdě jejich starého domu v Manchesteru.

Strašidelná zjevení zesnulých se opakují i o dva roky později – po přestěhování rodiny do nového domova v Cheshire. V té době desetiletý Jadon i jeho osmiletá sestra Lucy shodně tvrdí, že stále častěji vídají přízraky mrtvých.

Sourozenci si prý díky tomu udělají přátele z více než deseti duchů, mezi nimiž nechybí ani jejich mrtvá babička.

Jadon dále mimo jiné komunikuje s andělem Michaelem, Lucy zase s přízrakem mladé dívky jménem Rose. „Nejdříve jsem si myslela, že mají jenom příliš velkou představivost. Dnes už jim ale věřím.

Mluví o svých strašidelných kamarádech tak často, že si někdy říkám, že jsou součástí naší rodiny,“ říká jejich matka Pam. Co přesně se s oběma sourozenci děje?

Jenom výplod fantazie?

Přestože si mnozí myslí, že setkání s přízraky mrtvých musí být naprosto příšernou zkušeností, Jadon i Lucy to berou s nadhledem. „Dřív jsem měl problémy se spaním, protože jsem cítil, že mě někdo nebo něco pozoruje. Nyní vidím duchy a normálně s nimi hovořím.

A oni mluví zase zpátky na mě,“ říká Jadon. „K duchům jsem měla vždycky respekt. Nyní jich ale vídám takové množství, že už jsem si na ně tak nějak zvykla,“ doplňuje ho jeho sestra.

Dalším členem rodiny je nejstarší dcera Billingtonových, Emily. Ta sice o existenci duchů přesvědčena není, zároveň však nevylučuje, že by se to mohlo někdy v budoucnu změnit. „Talent vídat mrtvé lidi jsem do vínku nedostala.

Nikdy jsem je ani neviděla. Ale kdyby ano, myslím, že bych byla strachy bez sebe,“ říká Emily.

Paranormální zážitek

Pam o vidinách svých dětí nepochybuje: „Jednou jsem řekla Jadonovi, že pokud opravdu existují duchové, tak ať mě jeden z nich popotáhne za nohavici.

Můj syn v reakci na to pronesl pár slov a mě následně skutečně něco zatahalo za spodní díl kalhot,“ říká a pokračuje:  „Na vlastní oči jsem viděla, jak se pohybuje. Bylo to neuvěřitelné.

V poslední době cítím dotyky duchů i při jiných příležitostech.“ Podle ní musí člověk něco takového zažít na vlastní kůži, aby tomu uvěřil.„Jde o důkaz, že nic není nemožné. Také to dává naději, že smrtí naše životní pouť nekončí,“ dodává Pam.

Nejskeptičtějším z rodiny tak zůstává otec Daron, který podle svých slov nikdy v domě nic nadpřirozeného nezažil: „Zprvu jsem si myslel, že si to všechno moje děti vymýšlejí. Že si prostě vytvářejí imaginární přátele.

Ale možná mluví přece jenom pravdu. Často totiž hovoří velmi přesvědčivě. Těžko říct, jak to s nimi vlastně je.“