Muž sleduje ubíhající vozovku, zatímco na zadních sedadlech sedí jeho děti. Náhle však dostane podivné vnuknutí a šlápne na brzdu. Ve stejné chvíli těsně kolem něj prosviští jiný vůz! Od srážky je dělilo jen několik centimetrů.

Tony, Angličan žijící ve Spojených státech, do rodné země příliš často nejezdí. Navštívil ji jen jednou, aby se mohl zúčastnit pohřbu svého otce. Po nějakém čase se ale do Velké Británie rozhodne vrátit natrvalo.

Aby to příbuzným vynahradil, bere své dcery a jejich bratrance na výlet do zoo. Zatímco mladší děti svědomitě usadí v dětských sedačkách v zadní části vozu, na sedadlo spolujezdce si sedá nejstarší z dětí, jeho dvanáctiletá dcera.

Řidič se vydává na cestu, kterou absolvoval už mnohokrát. Přesto je pro něj tentokrát něčím jiná. Ponořen do svých myšlenek zřejmě ani nevnímá, že již překročil povolenou rychlost. Vzpomíná, jak tudy naposledy jel, když se vydal navštívit již zesnulého otce.

Poprvé pocítil těžký smutek za osobu, která mu již nikdy nebude na blízku. Za několik vteřin však zjistí, že se možná zmýlil…

BYL TO JEHO OTEC?

„Užíval jsem si přehlednou cestu a rychlé auto. Najednou jsem ucítil silný úder do ramene. Zpomalil jsem a otočil se na děti, aby přestaly dovádět. Když jsem se podíval zpět, zatímco jsem pořád zpomaloval, vlétl před nás za další zatáčkou nákladní vůz.

Šlápl jsem na brzdu a zastavil několik centimetrů za ním. Náklaďák dostal smyk. Kdybych nezpomalil, nebyla by šance zabránit vážné nehodě,“ vypráví Tony. Až několik vteřin poté mu dochází, že jeho zážitek je více než podivný.

Děti totiž shodně tvrdí, že do ramene jej nikdo neuhodil a žádné z nich by na řidiče auta ze svého sedadla ani nedosáhlo.

Tony, ačkoli se považuje za ateistu a na nic nadpřirozeného nikdy nevěřil, je nyní přesvědčen, že před srážkou jej varoval jeho zesnulý otec. V autě totiž seděla všechna jeho vnoučata. Snažil se je snad ochránit duch zesnulého muže, nebo vše bylo dílem náhody?

Jak ale může být náhodou to, že řidič auta zcela jasně ucítil prudkou ránu do ramene, přestože mu ji nikdo prokazatelně nemohl uštědřit?