Je listopadové odpoledne roku 1969, den po americkém Dni díkuvzdání a studenti Pensylvánské státní univerzity pracují na svých úkolech. Mezi nimi je i dvaadvacetiletá studentka anglického programu Betsy Aardsma (1947–1969)…

Hodiny odbíjejí čtvrtou a dívka se chystá do univerzitní knihovny. Na jeden z předmětů má napsat práci, která vyžaduje podrobný výzkum a doslova ležení v knihách.

„To bude hodně náročný večer,“ pomyslí si nejspíš a vchází do jedné ze spoře osvětlených místností knihovny. Je přeplněna vysokými regály, mezi nimiž vedou jen uzoučké uličky, a každý kout je napěchován knihami.

Betsy se pustí do práce a hledá potřebné publikace. V knihovně mezitím může být tak 90 studentů. Všichni jsou zabráni do práce a jen potichu si špitají. Když vtom najednou uslyší zvuk padajících knížek. Z jedné uličky vychází dva muži a říkají: „Někdo by té dívce měl pomoct…“

Nevydala ani hlásku

Betsy Aardsma leží bezvládně na zemi a její rudé šaty jsou zavaleny knihami. Okamžitě k ní přiběhnou ostatní studenti, snaží se ji vzkřísit a zavolají záchranku. Dívka je převezena do nemocnice, ale záhy je prohlášena za mrtvou.

Stalo se něco, co by nikdo nečekal. Betsy zemřela na následky bodného poranění! Někdo jí v knihovně zarazil lovecký nůž přímo do srdce! Na místě si však nikdo ničeho nevšiml, jelikož rána příliš nekrvácela a dívka navíc měla červené šaty.

Podivné však je, že žádný ze studentů nacházejících se na místě činu neslyšel byť jen tlumený výkřik. Byla oběť potichu proto, že na ni vrah zaútočil tak nečekaně a dokonale přesně? A kdo by měl motiv něco takového udělat? Pozdější vyšetřování je slepé.

Betsy se řadila mezi normální studentky a neměla žádné nepřátele. Byla zavražděna velmi podivným a až děsivě profesionálním způsobem, její osobní věci nebyly odcizeny a útočník ji sexuálně nezneužil. Celá věc zůstává mystériem.

Nikdo neví, co se tehdy stalo, viník zůstal nepotrestán a říká se, že duše nešťastné Betsy možná stále obchází prostorami školy.

Nebezpečné studium

Pohnutá minulost Pensylvánské státní univerzity dává prostor nejen pro strašidelné historky kolující po škole, ale i pro skutečné paranormální jevy, jež děsí zdejší studující.

V knihovně, kde zemřela Betsy, přímo v úzkých, opuštěných uličkách mezi regály, je údajně stále cítit něčí přítomnost. Jedna dívka tu prý dokonce zažila útok neviditelné bytosti. Popisovala, kterak ji něco chytilo za krk a pak se to vytratilo.

Navíc se říká, že je tu občas možné pozorovat tmavý stín plížící se ženské postavy. Někteří rovněž hovoří o planoucích rudých očích, jež je v temných zákoutích knihovny sledují. Obchází tudy nevinná Betsy Aardsma?

Vrátila se paní domácí?

Také jiná místa univerzity jsou místními obávaná. Strach mají studující zejména na koleji Atherton Hall. Studenti, kteří jsou zde ubytovaní, občas popisují šouravý zvuk gumových bot, které zde nosila bývalá správkyně.

Ovšem ta je již dávno po smrti a co především – specifické kroky se ozývají z prázdných chodeb. Vrátila se snad mrtvá žena na místo, kde kdysi žila? Vysokoškoláci mají z místa strach. Jak jeden z nich popisuje: „Bydlel jsem v Atherton Hall v roce 2005…

a ve svém pokoji jsem měl děsivý pocit neustále. Slyšel jsem povídačky o tom, že někdo zemřel ve výtahové šachtě přesně vedle mého pokoje. Každopádně se tam děje něco moc divného.“ Je na vině temná minulost školy, nebo jsou studenti vyděšení zcela zbytečně?