Dnes už dospělý Chris C. si už není jistý, kolik let mu přesně bylo, když spánkové paralýze propadl naplno.
Zpočátku se mu to neděje nijak pravidelně, jenže s přibývajícím věkem se z paralýzy stává každodenní horor, který chlapec nejen sleduje, ale i prožívá na vlastní kůži…
„Žiju dva různé životy,“ říká Chris. „Nejdřív mám tenhle život, kdy o tom mluvíme, je to napínavé vyprávění a pak jdu do práce. Ale když jdu večer spát, začne druhý život, se kterým jsem se nevyrovnal.“ Vzpomíná na jeden zážitek z dětství.
Spával tehdy na neobvykle nakloněné posteli, protože jeho máma pod ní schovávala plyšové hračky, které sbírala. Chris tak spal, skoro jako kdyby ležel na klouzačce.
Kdykoliv však otevřel oči, viděl přímo na dveře od svého pokoje, které bývaly často otevřené dokořán. A tak jednou v noci bezmocně sleduje, jak k němu do pokoje vstupují tři postavy. Vypadají jako oživlé stíny, jsou celé černé a bez rysů ve tvářích.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
