Touží po věčném mládí a pro kapku krve neváhá bez mrknutí oka zabít. V červené tekutině spatřuje spásu a sílu. Služebné a poddané se před ní mají na pozoru. Aby ne, když je jednou z největších ženských vražedkyň, zapsaných dokonce i v Guinessově knize rekordů!
Do dějin se tato na první pohled nevinná žena zapíše inkoustem s příměsí krve. Ačkoli žije v době, kdy světem cloumají války, sama neváhá rozpoutat sérii bestiálních činů. O život má svým vražděním připravit na 650 obětí.
A to jen pro svůj vlastní prospěch a touhu po duševní očistě. Skutečně je však v její moci takové šílenství rozpoutat?
Holčička se špatnými geny
Alžběta Báthoryová (1560–1614) se narodí se zlatou lžičkou v puse do jednoho z nejvlivnějších rodů v Uhrách i celé Evropě. Dětství stráví na rozsáhlém rodinném sídle v Ecsedu, kde se jí dostává potřebného vzdělání.
Hovoří plynně několika jazyky, je zapálenou astronomkou. Už v mládí však může pozorovat u svých příbuzných jisté výstřední chování. Příbuzní jak z otcovy, tak matčiny strany mají sklony k samolibosti, pýše, tyranství nebo sexuální zvrácenosti.
Když je v 15 letech provdána za Františka Nádasdyho (1555–1604), je to jako kdyby přišel svůj k svému. Ani maďarský šlechtic totiž nevyniká zrovna klidnou a radostnou povahou.
Sám má údajně tancovat s mrtvolami svých nepřátel nebo jejich useknuté hlavy jen tak vyhazovat do vzduchu.
Kruté zacházení
Nedlouho po uzavření manželství se u Alžběty začínají projevovat sadistické sklony. Co je v dětství zaseto, v dospělosti žena jen sklízí. Neexistuje nikdo, kdo by ji dokázal zkrotit. Její muž se údajně na některých zvěrstvech sám podílí.
Nebo je minimálně kryje. Drábové na příkaz shora „loví“ mladé dívky, nejčastěji siroty, na práci na hraběnčiných hradech. Když se dívka na léčku nechytí, neváhají ji jednoduše unést. To, že ji čekají hotová muka, zatím vůbec netuší.
Nejvíce dívek má přijít o život v Čachticích a Sarváru. A proč to všechno? Údajně kvůli přímo opojnému pocitu moci, který zde Alžběta cítí! Právě nadřazenost a postavení dávají naplno vyniknout její bezbřehé bestiální fantazii.
Ničivá síla
Báthoryová totiž nebohým dívkám chladnokrevně a bez mrknutí oka vpichuje špendlíky pod nehty nebo přikládá na tělo rozžhavené mince. Těm méně šťastným vytrhává zuby jeden po druhém nebo do jejich těl brutálně kope.
Ničím ojedinělým není ani bičování nebo opalování svíčkami! Ne vždy však její oběti okamžitě zemřou. Některé následkům svých zranění dlouho vzdorují.
Skutečnou sadistickou třešničkou má však být železná dutá panna, opatřená uvnitř bodci, sloužící k odkrvování nebohých dívek. V nashromážděné krvi se má poté hraběnka pravidelně koupat.
Zlomyslná našeptávačka
Čím víc obětí má na svědomí, tím víc si uvědomuje, že bez těchto praktik nemůže žít. Krev je pro ni něčím naprosto výjimečným, co ji fascinuje a nekontrolovatelně přitahuje. Mnohdy ji proto neváhá dokonce pít nebo ji jen tak pozorovat!
Ve všem ji podporuje její věrná rádkyně a vyhlášená vědma Darvulie. Údajně to má být právě ona, kdo do hraběnčiny hlavy zasadí touhu po věčné kráse.
Navíc v ní jen podporuje sadistické choutky a sama jí dokonce radí, jak u člověka vyvolat ještě větší utrpení! Někteří ale tvrdí, že hraběnku hned na začátku očaruje a udělá si z ní svoji loutku.