V některých případech dochází ke zjevení živých osob ve chvílích, kdy se z nich život pomalu vytrácí. Je možné, že nevědomě vysílají svůj obraz ke svým blízkým, aby se rozloučili? Nebo snad duše opouští tělo, aby se oprostila od bolesti? 

Jeden velice podivný případ se odehrává v květnu 1885 v anglickém Sawstonu a za jeho pravost se zaručuje místní viktoriánský kněz C. T. Foster. Zahradník Alfred Bard se osudného dne vrací obvyklou trasou domů z práce.

V okamžiku, kdy prochází hřbitovem, spatří u rodinné hrobky svou zaměstnavatelku paní de Frevillovou. Na tom není nic zvláštního, neboť do hrobky byl nedávno pochován její manžel. Zřejmě sem jen přišla položit květiny.

„Uviděl jsem paní de Frevillovou, jak se opírá o zábradlí hrobky, oblečená stejně, jako jsem ji vídával, v čepci, co vypadal jako uhlák, v černé blůze a černých šatech,“ vzpomíná Bard.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že toto setkání bude mít pro zahradníka nečekanou dohru. 

Bledší než obvykle

„Dívala se na mě,“ pokračuje ve vyprávění Bard. „Její tvář byla úplně bílá, mnohem bělejší než obvykle.“ Protože se domnívá, že se v hrobce provádějí nějaké úpravy, přijde blíž a doufá, že bude moci do mauzolea také nahlédnout.

Hrobku ani paní Frevillovou nespustí z očí a jde stále blíž. „Šlápl jsem na chomáč trávy a jen na chvilku jsem se podíval na zem. Když jsem zdvihl oči, byla pryč.“ Bard je však přesvědčen, že tak rychle ze hřbitova odejít nemohla.

Musela by totiž projít kolem něj. Domnívá se proto, že v onom krátkém okamžiku vstoupila do hrobky. „Šel jsem ke dveřím hrobky, které měly být otevřené, ale k mému překvapení byly zamčené a zdálo se, že v zámku není žádný klíč.

Vrátil jsem se a zatřásl vraty, abych se ujistil, že nikde není ani známka, že by tam někdo kdy byl.“ 

Poslední rozloučení

Tato zvláštní událost zahradníka pochopitelně vyděsí a doma se s ní svěřuje své manželce. Následujícího dne se Bard dozvídá, že žena v čase, kdy se zjevila na hřbitově, ležela na smrtelné posteli a v noci zemřela.

Přišla snad její duše naposledy k hrobu manžela, nebo se chtěla rozloučit se svým známým? Bard rezolutně vylučuje, že by někdy trpěl halucinacemi. Navíc není jediný, kdo spatřil přízrak žijící osoby, kterou od smrti dělil jenom krok.