Na přelomu 19. a 20. století britský archeolog Arthur Evans (1851–1941) provádí vykopávky na severu řeckého ostrova Kréta a postupně odkrývá rozsáhlý palác Knóssos. Startuje tím velký výzkum na tomto historicky cenném ostrově.
Jedny z mnoha dalších vykopávek probíhají také na jižní straně, a právě zde je učiněn objev, který dodnes trápí nejpřednější odborníky na šifry…
U krétského města Faistu odkrývá prastarý mínojský chrám italský archeolog Luigi Pernier (1874-1937). Během vrcholících prací se podaří najít mimo jiné i podivnou kulatou tabulku z hlíny obsahující řadu neznámých znaků.
Rychle se ukazuje, že jde o jeden z největších archeologických objevů a zároveň záhad v historii. Nikomu se totiž dodnes nepodařilo tajemné obrazce na disku z Faistu, jak se nalezenému předmětu začíná říkat, rozluštit. Co znázorňují zvláštní znaky? Může jít o nějaké prastaré tajné písmo?

Příběh o vzniku života?
Písmo je na disku zaznamenáno v neobvyklé spirálovité dráze, podobně, jako tomu je na gramofonových deskách. Jenže značky se nepodobají ničemu, co známe z jiných kultur.
Krátce po nalezení disku přichází Arthur Evans s teorií, že disk obsahuje hymnus na bohyni země. Jenže pádné důkazy k tomu nemá a různých hypotéz se objeví víc.
Například český jazykovědec Petr Kovář říká, že by mohlo jít o praslovanské písmo popisující utrpení vězněné ženy. Britsko-řecký jazykovědec Gareth Owens pro změnu tvrdí, že tabulka vypráví o matce bohyni.
Pro milovníky záhad je pak disk dalším důkazem o spojení Mínojců s mimozemskou civilizací, nebo dokonce o tom, že oni sami byli možná potomky mimozemšťanů. Některé ze symbolů na disku totiž připomínají kosmické sondy, jiné zase létající talíře.

Jde o podvod?
Objevilo se ale také podezření, že je disk pouze důmyslný podvod. Americký badatel Jerome Eisenberg je přesvědčen, že nápis se nikomu nepodařilo rozluštit proto, že žádný smysl nemá.
Za vším prý stojí archeolog Luigi Pernier, který zoufale potřeboval na svých vykopávkách nějaký významný nález. Podle Eisenberga má disk příliš pravidelné okraje a příliš dokonalé vypálení. Na Krétě se přitom hliněné disky vypalovaly jen neúmyslně při požárech.
Jedním z důkazů může být i odmítání řecké strany, aby nechala disk podstoupit testům nejmodernější technologií, které by s jistotou mohly určit stáří. „Dokonce mi nebylo umožněno ani osobní zkoumání disku přímo v muzeu v Heraklionu.
Samozřejmě pokud by se ukázalo, že jde o padělek, byla by to velká rána pro Řecko, Krétu a muzeum samotné,“říká Eisenberg. Byly ty stovky vědců, kteří se věnují rozluštění nápisu, opravdu podvedeny?