Přezdívá se jim příhodně „český Carnac“, to podle proslulé bretoňské megalitické lokality s řadami tisíců menhirů táhnoucími se až do kilometrové dálky. Kounovské řady nejsou tak monstrózní, ovšem přes všechny výzkumy zůstávají záhadnější…

Jakoby nic se rozkládají na ploše 11 hektarů v přírodním parku Džbán na náhorní plošině Rovina nad Kounovem. Oproti francouzskému Carnacu si vystačí s délkou od 50 do 350 metrů v celkem 14 neúplných rovnoběžných řadách.

A ano, pokud jste v Carnacu byli, je nutné poznamenat, že co do monumentálnosti nemůže být naše kamenná kulturní památka považována za konkurenci. Ovšem Kounovským řadám můžeme dát rovnou punc místa obestřeného aurou nevyřčených odpovědí.

Dokážeme sice spočítat kameny srovnané do linií, umíme odebrat vzorky a zkoumat je, výsledek je ale stejný: O této neuvěřitelné památce nevíme v podstatě stále zhola nic!

Víme, že nic nevíme…

Díky analýze provedené přední českou palynoložkou Vlastou Jankovskou (*1941) víme, že byla náhorní plošina odlesněna a využívala se k zemědělství. A co že palynologie vlastně je? Moderní archeologická metoda zaměřená na zkoumání tvaru a stavby pylů.

Výsledky by tak možná nahrávaly jedné z mnoha teorií o účelu kamenných řad. Zrovna na této nic záhadného není: Má jít zkrátka o vymezení políček. Ale… kdo by je dělal tak blízko u sebe? A tím se dostáváme ke kounovskému jádru pudla:

Nikdo totiž neví, proč či k čemu tu někdo tyto řady vytvořil! Nápovědou by mohla být doba vzniku. Ovšem ani tam nepochodíme. Řady jsou staré. Ale jak? Vzniknout mohly stejně dobře v pravěku, jako ve středověku či na počátku novověku.

Všechny cesty vedou do Lipna!

Pokud by šlo o památku pocházející až z pravěku, mohlo by jít megalitickou observatoří. A to je celkem pravděpodobné:

 Učiníme-li spojnice mezi určitými význačnými kameny, stanou se při významných dnech (třeba východu Slunce o zimním slunovratu) ukazateli na postavení těch nejviditelnějších nebeských těles, jakými jsou dále například Měsíc či trojhvězda Polárka, nejjasnější objekt v souhvězdí Malého medvěda.

Jsou to vůbec megality?

Amatérský badatel Jaroslav Helšus navíc přijde na to, že spolu s bývalými kamennými řadami na Klučku a torzem řad u Nečemic, všechny směřují do míst, kde je obec Lipno.

O té máme první písemnou zmínku z roku 1266. Pokud se porozhlédneme po evropských megalitických řadách, ty kounovské působí trochu jako chudí příbuzní.

Kameny si ani nesnaží hrát na nějakou vzájemnou podobnost, netyčí se výrazně nad zem a navíc pocházejí přímo z místa vzniku, což nebývá u megalitů zvykem. Nejlépe tak bude, když si půjdete po žluté turistické stezce krásnou procházkou udělat názor sami…