Když v roce 1899 začali šumperští stavět vodoléčebné sanatorium, inspirovali se podobnými zařízeními v Německu. Šlo o honosnou stavbu, na tehdejší dobu se vším luxusem. Dochází zde k paranormálním jevům?
Sanatorium bylo vybaveno ústředním vytápěním, elektrifikováno a hostům byla k dispozici řada salonků, jako např. klavírní, čtenářský, lehátkový, také tělocvična, čí oblíbené sluneční lázně nebo kuželkárna.
Kolem objektu byl také rozsáhlý park. Ústav byl určen především pro léčbu nervových onemocnění, ale i srdečních či žaludečních potíží.
Zanedlouho bylo potřeba komplex rozšířit, neboť pouhých čtyřicet lůžek nepostačovalo uspokojit zájemce. Ale jak to již v životě bývá, vše se okouká, a zájem opadl. Proto nový vlastník v roce 1922 změnil objekt na dětskou plícní léčebnu tuberkulózy.
Vzhledem k velmi zastaralým metodám léčby a hrubému zacházení s pacienty, byly děti vystaveny stresu a fyzickému násilí. Výsledkem léčby bylo obrovské množství úmrtí pacientů.
Po válce až do roku 1981 byl provoz sanatoria obnoven, ale pak postupně zanikal, až jsou z něho dnes v podstatě jen těžko opravitelné ruiny. Je možné, že stavitelé nevybrali již z počátku nejvhodnější místo.
Objekt sanatoria stojí nedaleko Šibeničního vrchu, kde podle kronik bylo vykonáno množství poprav jak zločinců, tak údajných čarodějnic, ale tak 56 nevinných měšťanů. Není proto divu, že se chátrající objekt stává svědkem zvláštních jevů. Jeho zdi uchovávají ozvěnu utrpení a křiku malých pacientů.
https://www.youtube.com/watch?v=yzYnKhfPYcc
Brzy po uzavření se do prostoru sanatoria stáhli bezdomovci. Ale nedokázali zde přečkat ani noc, neboť po chodbách byly slyšet záhadné zvuky a jeden z nich spatřil v pokoji malou holčičku, která záhy zmizela. Protože je měli lidé za opilce, nikdo jim nevěřil.
Zanedlouho se do objektu v noci vypravila parta mladých lidí. Při prohlídce se však jeden z nich začíná dusit a tak jej táhnou ven. Když se venku otočí, spatří na okamžik v jednom okně siluetu lidské postavy. A tak se dávají na útěk.
Nejsou to však jediné případy, které zažijí nezávislý návštěvníci. Ti potvrzují podivné kroky po chodbách, šepot či ozvěny dětského pláče, ale i zahlédnuti přízraků lidí. Nejznámějším duchem je holčička s šátkem kolem krku a s panenkou v ruce v jednom z pokojů.
Byla prý na okamžik spatřena i skupina dětských duchů.
Aktivitu paranormálních jevů ostatně potvrzují i různé skupiny, zabývající se touto činností. Tak snad až případná demolice objektu (či jeho obnova na smysluplné využití) by mohla přinést klid i tomuto místu.