Zřícenina hradu Pecka stojí na skalnatém výběžku nad městečkem stejného názvu a to v severovýchodní části okresu Jičín Královéhradeckého kraje. Jedním z jeho významných držitelů byl také český šlechtic pan Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621).
V mládí byl od svých 12 let pážetem arciknížete Ferdinanda Tyrolského (1529-1595) v Innsbrucku. Zde za dobu několika let získal široké vzdělání v řadě oblastí.
Ovládl sedm jazyků, měl vědomosti z historie, umění, zeměpisu a dalších společenských věd.
Po návratu do Čech se stal i cestovatelem, navštívil například Benátky, Egypt, Palestinu, ale byl také válečníkem či diplomatem na dvoře Ferdinanda II. (1578-1637). Po odchodu z jeho služeb se usazuje na hradě Pecka.
A věnuje svým zálibám, stává se spisovatelem, malířem i skladatelem hudby. Po bitvě na Bílé hoře je za své postoje jedním ze sedmadvaceti českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí.
Miloval své děti a ony jeho. Zvláště mladší dcerka, pro kterou na její přání kreslil postavy rytířů, Turků i cizokrajných zvířat, které na cestách potkal. Po jeho smrti na něho a na krásné společně prožité chvíle velmi často myslela.
Ba stávalo se, že také uvažovala o sebevraždě, aby se zase mohla s otcem setkat na onom světě.
Jednou za krásné letní noci, kdy měsíc svítil otevřeným oknem do komnaty dcery, měla živý sen. Zdálo se jí, jako by na ni někdo volal. Probudila se, ale nikoho neviděla. Položila hlavu zase na polštář. Po chvíli se tiché volání opakovalo.
Promnula si oči a spatřila jakousi světlou postavu. Po prvním úleku se ale dostavila obrovská radost. V neznámém návštěvníkovi, stojícímu u otevřeného okna, poznala svého otce. Ten se na ni usmíval a rozpřáhl ruce, aby mu jako dříve mohla skočit kolem krku.
A tak děvče nemeškalo a rozběhlo se vstříc otci. Avšak přízrak se najednou rozplynul. Dívka nenašla oporu a v běhu přepadla přes parapet. Zřítila se z vysokého skaliska, pod kterým nalezla svou smrt.
Navždy tak zůstane záhadou, zda to byl živý sen, vyvolaný nervovým vypětím, či skutečně to byl duch pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který přišel vysvobodit svoji milovanou dceru z pozemského trápení.
