Asi pět kilometrů od Chrastavy v okrese Liberec stával kdysi mohutně opevněný hrad se zvláštním názvem – Raimund. Dnes z něho zbylo jen pár trosek hradeb, vysokých asi 11 metrů, pod kterými býval ještě hluboký a asi 4 metry široký příkop. Vznik hradu je připisován Janu z Donína kolem roku 1347.

Jméno hradu bylo zřejmě užíváno na počest krále Karla IV. a odvozeno od pojmu „roy – munt“, neboli králova hora. Ještě po době, kdy byl již uváděn jako zbořený, se v jeho troskách schovávaly bandy loupežníků.

Také tento hrad má svůj krvavý příběh, na jehož konci jsou čtyři zmařené životy a tři duchové. Odehrávalo se to v dobách, kdy hrad byl v držení rytíře, který se k poddaným choval vždy lidsky a stejně tak i k posádce hradu.

Jako manželku si na hrad přivedl krásnou, ale chudou dívku jakého si zemana. Ta měla stejně ušlechtilou povahu jako hradní pán.

Ale v té době v hradní kuchyni sloužily také tři služky. Byly to dívky závistivé, uštěpačné a klevetivé. Mladé hradní paní záviděly všechno, krásu, upřímnou povahu i manželovu náklonnost. A tak si začaly vymýšlet báchorky o nevěře své paní.

Hradní pán tomu dlouho nevěřil, ale nakonec podlehl pomluvám a svoji paní vyhnal do lesů.

Zde ji za několik dní našli zbrojnoši mrtvou. Však i na služky došlo. Při jejich povahách netrvalo dlouho a jedna na druhou začaly vyzrazovat skutečnosti a osočovat se navzájem.

Když se manžel nešťastné paní dozvěděl pravdu, že jeho paní zemřela zbytečně, strašně se rozčílil a nechal všechny tři služebné zaživa zazdít do zdi hradu.

Uplynulo mnoho let, hrad pustl a ocital se často ve všelijakém držení. Při jednom takovém vyplenění Roimundu cizím vojskem, vojáci při oslavě za vydatné podpory ukořistěného vína, našli v jednom pobořeném výklenku tři mumie. Jejich kosti rozházeli po okolí a lebky použili jako míče na kopání.

Tímto činem porušili klid mrtvých a tak se stalo, že od těch dob se v nočním příšeří u zbytku poslední zdi hradu objevují tři mlžné přízraky. Běda pocestným, kteří se s nimi potkali, neboť byli svedeni ze správné cesty a skončili v bažinách. Asi se ani po smrti povaha jejich škodolibých duší nezměnila.