O papežovi Inocencovi VIII. se rozhodně nedá říct, že je vzorem křesťanských ctností. Na papežský stolec se dostane vychytralým podplacením klíčových kardinálů a ve své funkci chce účtovat s odpadlíky od víry.
Ital nezahálí a úkolu se zhostí ihned po nástupu do funkce náměstka Kristova v roce 1484. Podepsáním buly Summis desiderantes affectibus otevřeně podporuje inkvizici a její hon na čarodějnice. Poprvé tak oficiální církevní kruhy uznávají skutečnou existenci čarodějů a čarodějnic.
Inocenc (1432–1492) vše korunuje jmenováním Tomáse de Torquemadu (1420–1498) hlavním inkvizitorem Španělska.
ŽE BY CHUĎAS?
Vydání buly rozpoutává zběsilý hon na všechny, kdo se oficiálním církevním kruhům znelíbí. V českých zemích probíhají nejznámější čarodějnické procesy na losinském panství až koncem 17. století. Rozporuplný papež nedbá na důsledky svého počínání a snad vlivem svého okolí zadluží papežský stolec.
Z Inocence se postupně stává manipulovaná figurka, která je zcela závislá na názorech druhých. Čím dál slabší a chudší papež dokonce dává do zástavy papežskou mitru a tiáru!
VZOR KŘESŤANSKÉHO LIDU
Svůj nekřesťanský život navíc protkává celou řadou milostných eskapád. Rozhodně se nehodlá držet předepsaného celibátu a za život zplodí řadu dětí, přesný počet bohužel neznáme. V tom se neliší od svého nástupce Alexandra VI. (1431–1503), ten se ale alespoň snaží potlačit vliv inkvizice.
