Všechny války mají své přízraky, duchy padlých spolubojovníků a kamarádů, nevysvětlitelná pozorování a záhadné jevy. Hlavně 1. a 2. světová válka jsou těchto strašidelných historek plné. Skoro by se zdálo, že dnes už nic takového vojáky nepotkává. Omyl!
Novodobé válečné zóny v Afghánistánu a Iráku nabízejí řadu tajemných svědectví, o kterých se ve zprávách nemluví. Jako o zážitku Američana Jerryho Aberdeena, který slouží v roce 2004 na základně v iráckém Mosulu.
Z poklidného odpoledne ho vyruší hlášení – naše letiště je pod útokem! Všichni vojáci okamžitě naskakují do nejbližších vozů a vyrážejí na pomoc. Když se blíží k místu, vidí prý několik mužů v černém oblečení, jak se snaží rychle přelézt zeď letiště.
Aberdeen s parťáky zaujímají palebné pozice a střílejí na cíl. Jedna z černých postav už je na vrcholku zdi, kde se zapotácí. Tři vojáci jako ve zpomaleném filmu sledují, jak tělo nepřítele padá dolů a zůstává ležet. Nikdo netuší, jaké šílenství bude následovat…
Kouřový démon
Chtějí se přesunout dál, ale zaráží je, že z mrtvoly začíná v tenkém pramínku stoupat kouř. Myslí si, že to je porucha na sebevražedné vestě s výbušninami. Během chvíle ale kouře přibývá, houstne a mění se údajně v tmavě šedý oblak.
Vojáci stojí jako přimrazení a nevěřícně sledují, jak tmavý kouř nabývá v obrysech podoby člověka. Všichni vidí to samé. Kouřová bytost prý odhaluje rudé svítící oči a zvláštní ústa.
„Ta zatracená věc se na nás jakoby usmála, otočila se a po pár krocích byla pryč, vypařila se. Strašně těžko se to popisuje. Všichni tři jsme tam stáli a nechápavě jsme po sobě koukali. Nikdy jsme o tom spolu znovu nemluvili,“ vzpomíná Aberdeen. Mohlo jít o nějakého démona, nebo měli vojáci spíše vidiny?
