Na travnatém pahorku nad rybníkem přechází temný stín. Neúnavně rázuje tam a zpátky. Toto přízračné zjevení rozhodně není jediným záhadným úkazem, který lze u vodní plochy poblíž Čejkovic spatřit. Co se to na Českobudějovicku vlastně děje?
Asi deset kilometrů od Čejkovic v Jihočeském kraji leží rybník Horní Machovec. Na jeho břehu kdysi žil ve své tvrzi husitský hejtman Chval z Machovic (cca 1412 – 1444).
Po stavbě dnes nenajdeme skoro ani památky, avšak mezi místními kolují historky o zasypaných sklepeních plných naloupených cenností z vyrabovaných klášterů.
Mohou snad záhadné jevy, k nimž prý u jihočeského rybníka dochází, souviset právě se zaniklou tvrzí? Možná lze najít i jiná vysvětlení.
Ztracený čas
Mladík sedí u jezera a v sobotu večer chytá ryby. Jeho vak se plní bohatým úlovkem. Vtom zahlédne světla a snaží se rychle zmizet. Co kdyby to byl porybný?
V dolíku s mohutnou borovicí u rybníka spatří otáčející se světelný vír, kolem nějž se shromažďují mlžné obláčky. Chvíli na to nevěřícně zírá, pak jeho tělo strne a on rázem usne.
Když se probudí, vrátí se domů, kde ke svému překvapení nalezne rodiče, kteří měli být na návštěvě u příbuzných. „Myslel jsem, že jste tam chtěli zůstat až do neděle,“ diví se mladík. „Vždyť je neděle,“ překvapeně si ho měří otec s matkou.
Rybář tomu nemůže uvěřit. Copak u rybníka prospal celých dvacet čtyři hodin? Jak je možné, že ryby, které nachytal, za tu dobu nelekly? S touto podivnou příhodou ze svého mládí se svěřuje jistý pan Josef. Ten se místo později vydá prozkoumat s UFO klubem v Českých Budějovicích.
Přízraky, nebo přírodní jev?
Záhada se ještě prohloubí, neboť členové UFO klubu společně s panem Josefem na travnatém pahorku nad dolíkem spatří sem a tam přecházet podivný stín. Bezradní lovci záhad k případu pozvou českobudějovického psychotronika Pavla Kozáka (*1943).
Ten tvrdí, že na pahorku zůstala uvězněna duše člověka popraveného za vraždu, kterou nespáchal, a v dolíku pak přebývá duch skutečného vraha. Existuje však i jiné vysvětlení.
Parapsycholožka Dana Cihelková (*1972) se domnívá, že každá buňka vytváří magnetické pole, které zůstává nějakou dobu činné i po zániku organizmu. Tato pole, jimž Cihelková říká animální síly, pak hledají energii, z níž by mohly čerpat.
„Pokud se animální síly stromů dostanou do víru geomagnetického pole, může se stát, že se nepravidelně točí v kruhu a vyděšený náhodný svědek pak svým sousedům vypráví, že viděl tančit lesní víly,“ vysvětluje žena.
Kdo se dostane příliš blízko, z toho animální síly odčerpají energii. Tím by se dala také vysvětlit třeba náhlá únava pana Josefa. Jak je ale možné, že uplynulý čas nijak neovlivnil ulovené ryby? To zůstává záhadou.