Dějiny literatury poskytují občas i prostor pro takřka detektivní pátrání. Příkladem je tajná múza básníka Francesca Petrarci (1304-1374). Jeden z prvních autorů renesanční literatury jí věnoval stovky slavných sonetů.

Už celá staletí se diskutuje o tom, zda tato žena-inspirace skutečně existovala.

Jaký byl vztah básníka k jeho múze si snadno ověří každý pozorný čtenář Petrarcových veršů. Byl to vztah jednostranný, nenaplněný, platonický. Existovala žena, které legendární Sonety Lauře zajistily literární nesmrtelnost?

Šlechtična z rodiny de Sade

Mohlo by se zdát, že jsme od dob Petrarcových s řešením této záhady přece jen trochu pokročili. Opak je ale pravdou. Prstem je ukazováno na jednu a tutéž ženu, avšak jasné důkazy chybí. O koho se jednalo? Její jméno bylo Laura de Noves (1310-1348).

Zajímavostí je, že tato francouzská šlechtična se ve věku patnácti let provdala za hraběte Huguese de Sade, což byl vzdálený předek známého skandálního literáta Markýze de Sade, který s lehkostí plodil díla filozofická i pornografická.

Zpátky však k Lauře de Noves… Jaké argumenty podporují její spojitost s básníkem italské renesance?

Verše nalezené v hrobce

Určité náznaky nám zanechala i samotná Petrarcova autobiografie. Mistr lyrické poezie si v ní údajně posteskl, že dotyčná odmítá všechny jeho milostné návrhy. To by korespondovalo i s tím, jakým způsobem Laura de Noves žila.

Byla vzornou manželkou, obklopenou houfem dětí. Důležitý důkaz se měl objevit i mnohem později, a to v 16. století, kdy bylo v hrobce Laury de Noves objeveno záhadné pouzdro. Co bylo jeho obsahem?

Prý svitek s verši, které svojí milé na poslední cestu věnoval sám Petrarca. Laura de Noves je stále hlavní aspirantkou na múzu Francesca Petrarci, byť se snad v minulosti uvažovalo i o dalších adeptkách. Na ty však již historie zapomněla.

Sonety Lauře ovšem zůstaly. S nimi i jméno Laury de Noves.