Skip to content

Hudební skladatel Schumann: Ponurá svědectví o jeho genialitě i šílenství

Vrcholný romantismus vytyčuje několik slavných jmen: Giuseppe Verdi (1813–1901), Frédéric Chopin (1801–1849), Richard Wagner (1813–1883)…, ale také Robert Schumann. Jeho tvorba je pro romantické představy ideální: snivá, melancholická či rozervaně dramatická a to vše navíc z pera „šíleného génia“.

Robert a Clara Schumannovi. Foto: houstonsymphony.org

O Robertu Schumannovi (1810–1856) je totiž známo, že trpí psychickou poruchou. Později hudební kritici dokonce rozdělují jeho tvorbu do kategorií podle stavu duševního rozpoložení, v němž se při jejich komponování právě nacházel.

Domnívají se, že za jeho úspěchy stojí maniodepresivní psychóza (porucha vyznačující se zejména extrémními výkyvy nálad – pozn. red.). Schumann začíná tvořit v roce 1829, kreativní období má však charakter sinusoidy.

Odborníci vymezují následující etapy charakteristické pro jeho duševní stav: deprese a pokus o sebevraždu v roce 1833, hypománie (manická fáze) a rok 1840, těžká deprese začínající v roce 1844 a opět hypománie, nastupující v roce 1849.

Letopočet 1854 pak znamená další pokus o sebevraždu, kdy se skladatel pokouší utopit v Rýnu. Následuje umístění do léčebny v Erdenichu. Jaký vliv má mít porucha na jeho dílo?

Byl Schumann šílený? Foto: thelistenersclub.com
KOMPONUJE CHORÁ MYSL?

Zajímavým faktem je to, že období hypománií jsou kreativně bohaté, zatímco v ostatních fázích nastupuje u Schumanna útlum. Muzikologové se tak domnívají, že právě manické stavy stojí za jeho božskou hudbou.

A snad proto jeho um dostatečně nevyzdvihují (jako by byla mistrovská díla jen pohnutím nemocné mysli). Jak popisuje autorka Deborah Hayden období, kdy je Schumann zavřen za zdmi léčebny, je pro něj v jistém smyslu inspirující: „V pátek večer, 10. února 1854, zasáhl Schumanna intenzivní ušní šelest, doprovázený silnými a bolestivými poruchami sluchu, které pokračovaly celý týden, až z nich vznikly hudební tóny a úžasné andělské hlasy, skládající se z pěti variací andělského motivu.

“ Co ale způsobuje tento stav? Jedná se skutečně o duševní psychózu, která z něj činí génia? Badatelé se domnívají, že nikoliv…

Britský muzikolog Eric Sams. Foto: youtube.com
TAJEMNÝ ZÁPIS V DENÍKU

Odborníci, zabývající se případem skladatelovy šílenosti, přicházejí s tím, že skladatel měl nádor na mozku. Ten mohl údajně způsobovat sluchové halucinace, jež popisoval. Jiná skupina badatelů se však přiklání k tomu, že trpěl syfilidou (pohlavně přenosná infekce – pozn. red.).

Britský muzikolog Eric Sams (1926 – 2004) se domnívá, že jeho symptomy se podobají otravě rtutí, jež se používala právě k léčbě této choroby. Jeho zranění prstu na pravé ruce, jež vzniká, když je Schumannovi kolem 20 let a ukončuje tak jeho koncertní kariéru (takže se následně věnuje pouze komponování), prý může být rovněž reakcí na léky na syfilidu.

A nikoliv tedy zranění způsobeným mechanickým zařízením na posílení prstů, jak se věří dříve. Zápis ze Schumannova deníku, jenž si vede ke konci života, navíc říká: „V roce 1831 jsem měl syfilidu a byl jsem léčen arzénem.

“ Někteří v takovém záznamu vidí jasný důkaz skladatelovy choroby. Proč o ní nikdy nemluvil ani on, ani lékaři? Je možné, že ji celý život tajil, protože se obával veřejného zostuzení, a pravdu odhalil až téměř na smrtelné posteli?

Byl „šílený umělec“ nakonec smrtelně nemocným géniem?

Michaela Vondrušková

Foto: npr.org, houstonsymphony.org, thelistenersclub.com, youtube.com
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články