Marlborough byla spolehlivá a rychlá obchodní loď, která mezi Anglií a Novým Zélandem převážela cestující i náklad zboží. Jenže i ona se v roce 1880 zničehonic beze stopy ztratí a zařadí se mezi přízračné lodě duchů…
Naposledy loď spatří 13. ledna 1880 posádka míjející lodi Falkland Hill a vše se zdá v pořádku. Marlborough je na cestě z Nového Zélandu do Londýna a v podpalubí veze náklad vlny a mraženého masa. Kromě obvyklé posádky 33 mužů je tu i hrstka pasažérů.
Počasí je klidné a kapitán Herd si je jistý tím, že do cíle dorazí v rekordním čase.
Svědectví o trosečnících
Marlborough už do Londýna nikdy nedorazí. Po několika měsících jí odepíšou jako ztracenou s tím, že nejspíš ztroskotala na útesech u jihoamerického Mysu Horn jako bezpočet jiných korábů.
V roce 1891 do Anglie dorazí zvěsti o tom, že někteří námořníci z Marlborough vyvázli a žijí teď v Ohňové zemi. Vypráví o tom kapitán lodi Maud S R. E. McKiel, který s nimi dokonce mluvil.
Na místo hned vyráží záchranné plavidlo, po přeživší posádce ale není na místě ani vidu, ani slechu.
Historka plave na vodě
Na další svědectví si v Anglii počkají až do roku 1913, kdy Marlborough najde posádka lodi Johnson. Když námořníci vstoupí na loď, unášenou proudy, najdou tu už jen kostry, které jsou podle svědectví kapitána na dotyk poněkud mazlavé.
Jenže tato historka plave na vodě. Silné proudy kolem Mysu Horn by Marlborough během pár měsíců od zmizení roztříštily o skály – navíc je tu docela hustý provoz, takže je nepravděpodobné, že by ztracená loď celých dvacet let unikala pozornosti námořníků. Ba co víc, o lodi Johnson neexistují žádné záznamy.
Osud lodi Marlborough je dodnes záhadou…
